• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Minimální stimulace

Minimální stimulace je metodou asistované reprodukce za použití hormonálních preparátů, která se volí u žen, které nechtějí či nemohou podstoupit klasickou stimulaci, jež se provádí při IVF, s plnou dávkou hormonů. Jde o nastimulování vaječníků k vyprodukování více zralých vajíček, která mohou být následně použita pro některou z metod umělého oplodnění – IVF, ICSI… Probíhá pomocí aplikace tablet clomifenu v kombinaci s nízkými dávkami dalších hormonů, jež se běžně používají pro stimulaci při IVF.

Pravděpodobnost otěhotnění při IVF po minimální stimulaci je nižší než u klasické in vitro fertilizace, na druhou stranu má ale menší riziko výskytu komplikací, především hyperstimulačního syndromu. Také náklady na cyklus léčby s minimální stimulací jsou výrazně nižší než u plnědávkové stimulace před IVF.

Minimální stimulace se většinou volí v těchto případech:

-Pokud předešlé stimulační cykly s normální dávkou hormonů byly komplikovány hyperstimulačním syndromem
-Pokud u ženy panují obavy z velké dávky hormonů, kvůli veškerým rizikům a nežádoucím účinkům, které by mohly vyvolat
-U žen, které trpí syndromem polycystických ovárií
-Pokud opakovaně došlo k selhání jiných metod, vč. klasické IVF

---