• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Pokles porodnosti v ČR. Je to alarmující, nebo ne?

Když se podíváme na dětská hřiště ve velkých městech, může se zdát, že dětí je všude plno. Statistiky z posledních let ale vykreslují docela jiný, a nutno říci, že mnohem chladnější obrázek. Porodnost v České republice strmě klesá a dostává se na čísla, která naše země nepamatuje velkou řadu let. Znamená to ale, že se jako společnost řítíme do katastrofy, nebo jde o přirozený vývoj, na který se zkrátka musíme adaptovat? Pojďme se společně podívat na to, proč čápů ubývá, jak si vedeme ve světě a co vlastně dnešní mladé lidi odrazuje od toho stát se rodiči.

 

 

Jak mluví čísla: Z evropského vrcholu do volného pádu

 

Ještě nedávno jsme se mohli plácat po ramenou. V roce 2021 se v České republice narodilo přes 111 tisíc dětí a úhrnná plodnost (průměrný počet dětí na jednu ženu) se vyšplhala na hodnotu 1,83. V rámci Evropské unie jsme tehdy patřili k absolutní špičce, v těsném závěsu za Francií.

 

Dnes je ale situace diametrálně odlišná. Rok 2025 přinesl historické minimum – narodilo se jen 77,6 tisíce dětí, což je nejméně od začátku statistického sledování v roce 1785. Plodnost se propadla na pouhých 1,28 dítěte na ženu. Změnil se také věk maminek. Zatímco naše babičky a často i maminky rodily krátce po dvacítce, v roce 2025 stoupl průměrný věk prvorodičky na 29,2 roku a celkový průměrný věk matek dosáhl 30,6 let.

 

 

Proč se to děje? Kde je zakopaný pes?

 

Odpověď není jednoduchá a jednobarevná. Jde o koktejl několika různých faktorů, které se v posledních letech sešly v jednu chvíli:

 

1. Chybí nám maminky (Demografie): Zní to možná banálně, ale jedním z hlavních důvodů je fakt, že do věku, kdy ženy nejčastěji zakládají rodiny (25–34 let), se přesunuly populačně velmi slabé ročníky narozené na konci 90. let. Jednoduše řečeno: žen, které by mohly rodit, je v populaci fyzicky méně.
2. Klesá chuť mít víc dětí: Problém není jen v počtu žen, ale i v tom, že ty stávající mají dětí méně. Pravděpodobnost narození prvního dítěte se mezi lety 2021 a 2025 snížila z 88 % na 62 %.
3. Ekonomická nejistota a drahé bydlení: Inflace, drahé energie, a především astronomické ceny hypoték a nájmů. Pro mnoho mladých párů je dnes pořízení vlastního (nebo i důstojného nájemního) bydlení obrovskou finanční výzvou. S vyhlídkou na ztrátu jednoho příjmu během rodičovské dovolené se pak rozhodnutí mít dítě často odkládá „na lepší časy“.

 

 

Města versus venkov: Kde se rodí nejvíce?

 

Trend poklesu je sice celorepublikový a zasáhl všechny kraje, ale rozdíly mezi regiony přece jen najdeme.

 

• Kde je dětí nejméně: Tradičně nejnižší porodnost najdeme v Praze a také v Karlovarském kraji (v roce 2025 to bylo pod 1,2 dítěte na ženu). Ve velkých městech se do zakládání rodiny promítají vysoké životní náklady a větší orientace na kariéru.
• Kde se rodí nejvíce: Na opačném konci žebříčku stojí Kraj Vysočina, který si udržuje nejvyšší plodnost (mírně přes 1,4 dítěte na ženu). Venkovské oblasti s klidnějším životním tempem, silnějšími rodinnými vazbami a často i dostupnějším bydlením stále poskytují příznivější podhoubí pro zakládání větších rodin.

 

 

Názory mladých: Co je odrazuje?

 

Pokud se zaposloucháte do diskuzí dnešních dvacátníků a třicátníků, uslyšíte několik opakujících se témat. Pro moderní mladé lidi už rodičovství není „automatická povinnost“, ale pečlivě zvažovaná volba.

 

• Work-life balance a „Mothers' penalty“: Ženy se obávají takzvané pokuty za mateřství – tedy propadu v kariéře, nižších platů a obtížného návratu na trh práce. Česká republika je dlouhodobě známá nedostatkem částečných úvazků, což slaďování práce a rodiny velmi ztěžuje.
• Ztráta osobní svobody: Dnešní generace je zvyklá cestovat, investovat čas do seberozvoje a koníčků. Založení rodiny je často vnímáno jako definitivní konec této bezstarostné životní fáze.
• Obavy z budoucnosti: Ekologická krize, válečné konflikty ve světě a nejistota, „do jakého světa dítě přivedou“, hrají u části mladých lidí při rozhodování také velkou roli.

 

 

Je to alarmující? A co s tím můžeme dělat?

 

Z demografického a ekonomického hlediska to alarmující je. Nízká porodnost znamená zrychlené stárnutí populace. Bude ubývat lidí v produktivním věku, kteří ze svých daní financují zdravotnictví a důchody pro rostoucí počet seniorů.

 

Pokud chceme, aby se trend otočil, nestačí jen apelovat na mladé lidi, aby „měli děti“. Stát a společnost jim musí vytvořit takové podmínky, ve kterých nebude rodičovství znamenat obrovský stres a existenční riziko. Co by reálně pomohlo?

 

• Flexibilní trh práce: Více zkrácených úvazků, sdílených pracovních míst a práce z domova, aby rodiče mohli plynuleji střídat péči a zaměstnání.
• Dostupná péče o děti: Navýšení kapacit jeslí, dětských skupin a školek. Jakmile mají rodiče jistotu, že je o dítě postaráno, mnohem snáze plánují dalšího potomka.
• Podpora bydlení: Státní programy na podporu startovacího a dostupného rodinného bydlení.
• Rovnější zapojení tatínků: Podpora mužů, aby se nebáli nastoupit na rodičovskou dovolenou a podíleli se na péči od prvních měsíců. To významně uleví matkám a sníží jejich kariérní i psychickou zátěž.

 

Pokles porodnosti není jen "problémem žen". Je to zrcadlo toho, jak naše společnost funguje a jaké překážky staví mladým rodinám do cesty. Pokud tyto bariéry odstraníme, možná se časem na pískovištích opět začne ozývat o něco více dětského smíchu.

---