• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Děložní myomy jako překážka v otěhotnění

Děložní myomy jsou nejčastějším a zřejmě také nejznámějším nádorovým onemocněním ženského pohlavního ústrojí. Jedná se o benigní, tedy nezhoubné, nádory vyrůstající z děložní svaloviny. Někdy se také nazývají fibroidy. Frekvence jejich výskytu je velmi vysoká, zejména ke konci reprodukčního období ženy. Udává se, že na prahu menopauzy děložními myomy trpí až polovina žen, míra postižení je však individuální.

Stále častěji jsou ovšem nacházeny myomy také v dělohách žen ještě plánujících či nevylučujících další těhotenství, nezřídka také u žen pod 30 let věku, která ještě nikdy nerodily. Všechno souvisí se vším – ženy v západních zemích dnes spíš odkládají první těhotenství na dobu po dosažení určité kariérní pozice nebo jiného společenského statusu a přesně tyto ženy trpí děložními myomy. Ačkoliv je skutečná příčina vzniku myomů neznámá, je jasné, že určitou roli hrají hormony produkované vaječníky. Častěji se také vyskytují u žen, které kouří a černošek či hispánek. Méně časté jsou naopak u žen, které otěhotněly a porodily před věkem 30 let.

Děložní myomy nemusí své „nositelce“ působit vůbec žádné obtíže, zvláště v prvních fázích a dokud jsou malé. Dříve či později se ovšem objeví potíže s menstruačním cyklem ve smyslu atypického či velmi bolestivého krvácení, bolestivého pohlavního styku, otoku podbřišku, zácpy atd. U mladších žen pak bývají přítomny poruchy plodnosti – neschopnost otěhotnět, opakované potraty, komplikovaná těhotenství apod. Děje se tak jedna k z důvodu vyklenování se myomů do děložní dutiny, jednak z odlišné hormonální aktivity. Souhra těchto účinků zabraňuje vajíčku se v děloze uchytit.

Přítomnost myomů v děloze se ozřejmuje palpačně při běžném gynekologickém vyšetření a poté ultrasonograficky. Myomy způsobující ženě potíže je potřeba odstranit. Při rozsáhle postižené děloze u starší dámy se nabízí odnětí dělohy jako celku, zvláště pokud myomy působí silná krvácení a bolesti či velmi rychle rostou, což je však problém u mladých žen, jež ještě plánují těhotenství. Bez dělohy miminko odnosit nemohou. U těch je snaha postupovat nejkonzervativněji, jak to jen jde. Menší myomy se odstraňují laparoskopicky, málokdy se provádí klasický řez přes břicho. Myomy lze také zmenšit pomocí léčiv působících na tvorbu pohlavních hormonů.

Nález myomu automaticky neznamená, že je žena neplodná, spousta žen bez potíží otěhotní a miminko donosí. Na druhou stranu u cca 10% neplodných žen je děložní myom jedinou zjištěnou patologií. Negativně fertilitu ovlivňují zejména myomy větší než 5 cm a v blízkosti čípku děložního a ústí vejcovodů.

Po odstranění myomů je vhodné s dalšími pokusy o oplodnění začít přibližně za 4-6 měsíců. Do dvou let po operaci dle statistiky otěhotní 60% žen, nejvíce již během prvního roku. Pak šance na otěhotnění prudce klesá a příčina neplodnosti bude pravděpodobně ještě někde jinde.

---