• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Vyšetření neplodnosti u žen

Neplodnost je stále narůstajícím problémem v naší populaci (týká se 10-15% párů) a zamezuje nejen naplnění rodinného štěstí a splnění jakéhosi životního cyklu, způsobuje také závažné sociální, psychické a ekonomické komplikace. Může vést k vyššímu výskytu depresí, rozvodovosti, nutnosti např. snížit kapacity škol a ke stárnutí populace. U většiny případů lze zjistit příčinu neplodnosti, z níž se pak vychází při následné léčbě. Přestože se z finančních a časových důvodů většinou začíná vyšetřením muže (je jednodušší), je s výhodou, pokud screeningem nejčastějších příčin neplodnosti projdou oba partneři, až v jedné pětině případů je totiž snížená plodnost na obou stranách.

Po provedení vyšetření partnera a zvláště tehdy, pokud hledání příčiny neplodnosti bylo neúspěšné (a muž je tedy v pořádku), se přistupuje k vyšetření ženy nad rámec běžné gynekologické prohlídky. Tato vyšetření jsou náročnější než u muže, zaberou více času a někdy je potřeba jednotlivé kroky opakovat kvůli vývoji v čase a častému vlivu několika faktorů současně.

Základem takového vyšetření je podrobná anamnéza – gynekolog se podrobně vyptá na všechna prodělaná infekční onemocnění, zejména ty, které mohly plodnost nějak ovlivnit, a operační výkony, s důrazem na výkony v oblasti malé pánve. Získá také údaje o životním stylu, běžné stravě, denním režimu, možných rizikových faktorech (zejména práce v nebezpečných provozech, chemičkách, bydlení ve znečištěných oblastech apod.), současném zdravotním stavu, průběhu dospívání a pohlavního vývoje a odebere také gynekologickou anamnézu- ta obsahuje údaje o počátku a nynějším průběhu menstruačního cyklu, gynekologická onemocnění (chlamydiové záněty), předchozí používání antikoncepce (nejen hormonální, ale všech typů vč. metod jako je přerušovaná soulož, počítání plodných a neplodných dní), případná předchozí těhotenství a jejich průběh, porody, potraty a v neposlední řadě také pohlavní život partnerů. Tyto informace mohou výrazně pomoci jak v hledání příčiny neplodnosti, tak v cíleném výběru dalších diagnostických metod. Velmi vhodné je přinést ke konzultaci pečlivě vedený menstruační kalendář, alespoň za poslední tři měsíce. Žena do něj v tomto případě zaznamenává nejen průběh menstruačního cyklu a menstruačního krvácení, ale především proběhlé pohlavní styky a každodenní bazální teplotu.

Následuje odběr vzorku krve a moči. Laboratorní vyšetření těchto tekutin pomáhá odhalit především velmi časté hormonální dysbalance. Špatné koncentrace hormonů mohou stát za anovulačními cykly (menstruační cyklus běží normálně, ale neuvolňuje se při něm vajíčko – organismus ženy je připraven na těhotenství, ale není co oplodňovat) nebo až za úplným zastavením menstruace. Příčiny mohou být různé, od relativně běžné dysfunkce hypofýzy, která produkci hormonů řídí, až po nádory. Proto mohou být doporučena různá zobrazovací vyšetření jako rentgen, CT nebo magnetická rezonance. Krevní testy také slouží k vyhledání známek jiných příčin neplodnosti, např. výskytu cizorodých látek v krvi, které otěhotnění brání, přítomnosti zánětu apod.

Dalším základním vyšetřením je vnitřní gynekologické vyšetření. Každá žena v reproduktivním věku by měla být pod pravidelným dohledem gynekologa a toto vyšetření by mělo být prováděno automaticky minimálně jednou ročně, avšak během hledání příčin neplodnosti je nutné provést jej znovu důkladně, s důrazem na jindy snadno přehlédnutelné změny. Kromě běžného vyšetření v zrcadlech se provádí ultrazvukové vyšetření, přes břišní stěnu i transvaginálně, tedy přímo poševním otvorem. Těmito postupy lze odhalit různé anomálie dělohy, změny na vaječnících nebo neprůchodnost vejcovodů. Nálezy se poté porovnávají s anamnézou – např. neprůchodnost vejcovodů je velmi často dopadem opakovaných a neléčených zánětů, cysty na vaječnících mohou vést ke změnám v menstruačním cyklu apod. Nedojde-li k dosažení uspokojivých výsledků, je možné přistoupit k chirurgickému vyšetření. To se provádí pod narkózou tzv. laparoskopickou metodou, kdy je pánevní dutina a přístup k orgánům malé pánve umožněn pomocí drobných kamerek zavedených přes břišní stěnu dovnitř skrz několik malých řezů. Jedná se o jedno z nejpodrobnějších vyšetření vůbec. Velkým přínosem je zejména v diagnostice endometriózy, což je časté onemocnění, jež také velmi často stojí za neplodností ženy kvůli změnám zejména v oblasti vejcovodů. Jedná se o chorobu, kdy dochází u ukládání děložní výstelky mimo dělohu. To působí v břišní dutině různé srůsty a překážky, čímž se omezuje pohyblivost vejcovodu. Může jej také ucpat tlakem zvnějšku nebo obdobným mechanismem dokonce i přerušit.

Dalšími možnostmi je např. insuflace, kdy je do pochvy ženy vháněn vzduch a následným odposlechem břišní dutiny se zjišťuje, zda vzduch proudí skrze vejcovody až do břišní dutiny. Dobře tak lze zjistit právě jejich ucpání a tedy nemožnost oplodnění z jejich obstrukce, jelikož ta přímo brání fertilizaci vajíčka spermiemi. Podobným vyšetřením je tzv. hysterosalpingografie. S podobným efektem je aplikována kontrastní látka. Ta je následně zobrazena pomocí rentgenových přístrojů a obdobně se hledají srůsty v oblasti vejcovodů. V některých případech se pro ozřejmění průchodnosti vejcovodů používá ještě endoskopie, při níž je do vejcovodu zavedena hadička, na jejímž konci je drobná kamerka. Ta přímo snímá sliznici a její řasy a promítá je na obrazovku.

V indikovaných případech se používají další, ovšem již invazivnější metody, jako je např. odběr tkáně dělohy (biopsie) nebo tzv. drilling, o tom ale zase příště.

---