• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Náhradní mateřství

Náhradní mateřství již poměrně běžně ve světě funguje a spočívá v tom, že žena odnosí plod biologických rodičů. Je to jedno z řešení, jakým založit rodinu zejména v případě, kdy samotná biologická matka nemůže dítě z jakýchkoli důvodů odnosit. Je však náhradní mateřství možné i v České republice?

Podle našeho právního řádu platí jedna ze základních zásad známých již z doby římského práva, a sice že matkou dítěte je žena, která dítě porodila (mater semper certa est). Vztah mezi samotnou biologickou matkou a dítětem by se právně řešil cestou osvojení. Dosud však neexistuje taková právní úprava, která by režim náhradního mateřství upravovala a umožňovala. Případná právní úprava by sebou rovněž nesla povinnost nějakým způsobem upravit vztah mezi náhradní matkou a biologickými rodiči. Laicky se takový vztah označuje jako „pronájem dělohy“. Tento vztah by měl svá specifika a s ohledem na citlivost celé záležitosti by se k němu muselo přistupovat opravdu obezřetně, aby byla zajištěna ochrana obou stran.

Jestliže tedy v současnosti u nás dochází k náhradnímu mateřství, děje se tak v rozporu se zákonem. Dochází-li k tomu, pak jedinou cestou „legalizace“ je forma osvojení narozeného dítěte ze strany biologické matky. Jestliže by se však náhradní matka rozhodla, že si dítě ponechá, není žádný způsob, jak jí v tom zabránit a dítě si nuceně osvojit. Otec se svého otcovství případně domůže i cestou soudního určení otcovství.

---