• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Surogátní mateřství

Surogátní mateřství

Problematika náhradního, neboli surogátního mateřství, je nám nejspíše známa spíše z filmů a seriálů, než běžného života. Je to především z důvodu velké citlivosti tohoto tématu a nejasné etice. V české legislativě není tato záležitost zcela jasně upravena, zjednodušeně se dá říci, že není ani povolené, ani zakázané. Proto v některých konkrétních případech lze o tomto způsobu asistované reprodukce uvažovat, ačkoliv není mnoho klinik, které by tuto alternativu nabízelo a není se čemu divit. Přináší mnoho kritických otázek k řešení pro potenciální biologické rodiče, náhradní matku, kliniku i právní ochranu. Prozatím však zřejmě není známo žádné soudní rozhodnutí o tom, že surogátní mateřství je nezákonné, pokud vše proběhne v rámci legislativních mezí, toleruje se.

Princip procesu vzniku těhotenství z lékařského hlediska je v tomto případě téměř totožný s klasickou IVF. Embryo biologických rodičů je vloženo do dělohy náhradní matky, což je žena, která následně plod odnosí a porodí. Po porodu se musí vzdát všech rodičovských práv a povinností a umožnit tak jeho biologickým rodičům úplné osvojení (adopci). Tady je první velký kámen úrazu – pro novopečenou matku, ač náhradní, může být složité se po porodu dítěte vzdát a souhlasit s přímým osvojením. Bez toho nelze přiznat rodičovství biologickým rodičům, i kdyby existovala nějaká dohoda předem uzavřená mezi párem a náhradní matkou, nebyla by právně vynutitelná. I po získání souhlasu nemusí dále vyhovět návrhu na osvojení soud.

Náhradní matce nemůže být z legislativních důvodů poskytnuta finanční odměna za donošení dítěte a jeho svěření do adopční péče, jednalo by se totiž o trestný čin. Má však nárok na úhradu nákladů, jež vznikly v souvislosti s těhotenstvím a porodem – tedy za účelné lékařské prohlídky, výživu, dopravu, ošacení, hospitalizaci v porodnici apod.

Náhradním mateřstvím se u nás zabývají specializovaná pracoviště. Této možnosti se využívá po důkladném uvážení lékaře. Musí být přítomen jednoznačný důvod k indikaci – jedná se v drtivé většině o ženy, kterým musela být operačně odstraněna děloha (kvůli malignitám, úrazům…) nebo se jim děloha vůbec nevyvinula.
Je nutná důkladná kontrola zdravotního stavu obou žen, podrobné vyšetření psychologem a v neposlední řadě také právní konzultace, kdy se hodnotí vztahy mezi genetickými rodiči a náhradní matkou, situace konkrétního páru a potenciální matky z právního, ekonomického a sociálního hlediska. Psychiatr se pak zaměřuje především na motivaci páru a hlavně náhradní matky, pátrá po možných patologiích v chování a zda jsou všichni dostatečně silní na to, aby nastálou situaci ustáli. Zvláště pro ženu, která dítě donosí a porodí bude celý proces extrémně náročný. Musí se myslet také na to, jak svému okolí následně vysvětlí, že po těhotenství zůstane bez dítěte. Právě ze stran jejích blízkých mohou být vyvíjeny velké tlaky, ať už ve smyslu nucení k ponechání si dítěte nebo snahy o zisk většího finančního obnosu jako odměny (přece jen ve filmech často takovýto prodej dětí figuruje). Tak mohou podpořit fixaci na novorozence a zhatit šance neplodného páru na jeho získání.

Náhradní matky tak často pochází z řad rodinných příslušníků či velmi blízkých přátel. Žádný registr náhradních matek totiž neexistuje a kliniky je ani nehledají, páry si je musí sehnat sami.

Během transferu embryí se náhradním matkám přenáší většinou jen jedno, maximálně dvě embrya kvůli eliminaci zdravotních rizik z vícečetného těhotenství.

---