• 0.
• 1.
• 2.
• 3.
• 4.
• 5.
• 6.
• 7.
• 8.
• 9.
• 10.
• 11.
• 12.
• 13.
• 14.
• 15.
• 16.
• 17.
• 18.
• 19.
• 20.
• 21.
• 22.
• 23.
• 24.
• 25.
• 26.
• 27.
• 28.
• 29.
• 30.
• 31.
• 32.
• 33.
• 34.
• 35.
• 36.
• 37.
• 38.
• 39.
• 40.
• 41.

Darování vajíček

Přibližně třetina žen, které se léčí pro neplodnost, mají vaječníky, jež nejsou schopné vyprodukovat vajíčko schopné vývoje po oplození, oplození samotného, případně vůbec oocyty neprodukují a v některých případech vaječníky i úplně chybí. Příčiny bývají různé, od vzácnějších vývojových vad přes vliv genetických a jiných onemocnění po prodělanou chemoterapeutickou nebo radioterapeutickou léčbu. Šancí na těhotenství pro tyto ženy tak zůstává použití vajíček dobrovolné dárkyně. Dárcovství je v České republice bezplatné a přísně anonymní, dárkyni však náleží finanční kompenzace za vynaložené cestovné, ztráty času a možná rizika. Ta činí obvykle částku okolo 15-17 000 Kč. Dobrovolnice i z těchto důvodů nejčastěji vychází z řad studentek a maminek na mateřské dovolené.

Dárcovství je oboustranně anonymní k ochraně nejen dárkyně, ale i příjemkyně a samozřejmě budoucího dítěte. Je však nutné dle zákona archivovat informace o zdravotním stavu dárkyně a v lékařsky indikovaných případech tyto údaje uvolnit, ovšem bez možnosti identifikace.

Vhodnou dárkyní je zdravá žena ve věku 20-35 lety, jednotlivé kliniky mohou mít lehce posunutá kritéria oběma směry. Vzhledem k tomu, že funkci vaječníků negativně ovlivňuje kouření a nadváha, ženy kuřačky a s BMI nad 28 nejsou přijímány. Minimem je taktéž středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou.
Základem pro zařazení dárkyně do databáze je anamnestický pohovor a odběr krve na genetické vyšetření. Dárkyně nesmí zamlčet žádné údaje ze své rodinné či osobní anamnézy a současného zdravotního stavu. Odebírá se taktéž krev pro endokrinologické vyšetření hormonálních hladin a pro vyloučení infekčních onemocnění, včetně HIV, chlamydií apod.

Pokud je žena vybrána, je zařazena do databáze a čeká na příjemkyni. Před odběrem vajíček musí být provedena stimulace funkce vaječníků. Stimulace je prováděna pomocí hormonů, které si dárkyně sama mikroinjekcemi vpravuje do podkoží podle přesně daného schématu, po dobu asi 10 dní. Po dvou týdnech od zahájení stimulace je provedena ultrazvuková kontrola, ve třetím týdnu další 2, přičemž pokud vše probíhá, jak má, je při 3 kontrole naplánován termín odběru.

Odběr se provádí ambulantně, v krátkodobé celkové anestezii, aby se eliminovala bolest dárkyně při odběru vajíček jejich odsátím skrz pochvu. Vše probíhá pod ultrazvukovou kontrolou. Po výkonu je dárkyně ještě asi hodinu sledována na lůžku, aby se zachytily případné komplikace, poté odchází domů a vajíčka se odesílají k oplodnění.
Během stimulační léčby dárkyně nesmí užívat hormonální antikoncepci.

Na rozdíl od dárcovství spermatu s sebou dárcovství oocytů nese určitá rizika. Jedním z nich je tzv. hyperstimulační syndrom. Vaječníky při něm nadále nadměrně reagují i po ukončení stimulace a odběru zralých oocytů. Vaječníky jsou nadále zvětšené a žena může pociťovat nepříjemný tlak v podbřišku a další obtíže. Mohou být podávány infuze ke zmírnění těchto stavů, většinou ale samovolně odezní. Vyskytne se cca u 2% dárkyň a neohrožuje další plodnost. Dalšími vzácnými, avšak možnými komplikacemi je krvácení z vaječníku a riziko proniknutí infekce do dutiny břišní. Při dnešních postupech je toto riziko menší než 1:5000.

U potencionálních dárkyň často kolují obavy z hormonální stimulace. Kromě strachu z přibrání na váze jde zejména o strach z rakoviny. K vyvolání rakovinného bujení je však zapotřebí mnohem delšího působení estrogenů, než je využito při stimulační léčbě. Zvýšená hladina těchto hormonů má na ženu vliv jen asi týden, což je opravdu zanedbatelná doba. Během samotného těhotenství je vystavena mnohem větším hladinám těchto hormonů. Nebezpečné je v tomto směru např. dlouhodobé užívání hormonální substituce v období klimakteria.

---