Zákaz výpovědi z pracovního poměru

Zaměstnavatel je oprávněn dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru pouze z důvodů uvedených v zákoně. Žádné jiné důvody nemůže pro účely výpovědi použít. Výpověď musí zaměstnavatel vyhotovit v písemné podobě a prokazatelně doručit zaměstnanci. Jsou-li dány zákonné důvody, může zaměstnavatel přistoupit k výpovědi.

Podle zákoníku práce existují výjimky, podle kterých platí zákaz výpovědi z pracovního poměru. Jedná se o tzv. ochranné doby. Zaměstnavateli se tak zakazuje dát zaměstnanci výpověď v těchto případech:

a) v době, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti, ledaže by si zaměstnanec způsobil neschopnost úmyslně, popřípadě je
    pracovní neschopnost důsledkem opilosti či zneužití návykových látek,
b) během vojenského cvičení,
c)  v době uvolnění zaměstnance pro výkon veřejné funkce,
d) během těhotenství zaměstnankyně,
e) v době čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené,
f)  pracuje-li zaměstnanec v noci tak v případě, je-li uznán dočasně nezpůsobilým konat noční práci.

V těchto případech tedy zaměstnavatel nemůže dát zaměstnanci výpověď a vztahuje se na něj zákaz výpovědi. Opět však platí výjimky. To znamená, že zaměstnavatel může přistoupit k výpovědi i v této ochranné době, jsou-li důvodem rozvázání pracovního poměru organizační důvody dle § 52 písm. a) nebo b) zákoníku práce. Důvod podle § 52 písm. b) ale nelze použít, jde-li o těhotnou zaměstnankyni, nebo čerpá-li se mateřská či rodičovská dovolená. Stejně tak se zákaz výpovědi neuplatní na některé případy porušení pracovních povinností zaměstnance zvlášť hrubým způsobem, s korekcemi pro případ těhotné zaměstnankyně nebo během čerpání mateřské či rodičovské dovolené.

---