Ženský šarm

Každá to známe. Ta, která říká, že ne, je buď pěkná lhářka, nebo tráví svůj volný čas ve fitness - a ne čtením těchto článků. Každopádně, já jsem ta, která o tom píše, takže mám pádný důvod se vymlouvat, proč místo hodiny úporného cvičení sedím doma se skleničkou vína. Celulitida, špeky, ruce jako netopýr a boky širší než ramena. A aby toho samozřejmě nebylo málo, některým z nás byla do vínku přidána ještě malá prsa (když už se nešetřilo na těch bocích, někde se to ubrat musí, samozřejmě).


Sebe sama již několik let přesvědčuji, že každá žena je krásná svým způsobem, ať vypadá jakkoliv. Daří se mi to vnucovat ostatním ženám a dívkám, ale jako správná kamarádka vím, že si stejně každá sedneme doma do vany a začneme brečet. Tady musím vsunout jednu krátkou pasáž o vaně. Ono totiž sedání do ní není jen tak jednoduchá činnost! Začíná to tím, že se musíme svléknout (co si budeme povídat, ne každá má doma neopren).


Ty nešťastnější z nás mají u vany velké zrcadlo, což je se špatným osvětlením nejlepší kombinace, jak skončit ve vaně s lahví vína. Poté, co se vrátíme s tou lahví, zahajujeme samotný proces sedání do vany. Musíme se předklonit a vidíme, jak se nám naše břicho vysmívá přímo do obličeje! Ano, bohužel přímo z blízka. Teď nastávají obvykle dvě možnosti: a) vrátíme se do kuchyně pro čokoládu, nebo b) vyndáme špunt a rozhodneme se pouze pro sprchu (na víno máme dost času i u televize). Pokud jsme tak statečné a rozhodneme se zdolat vanu, musíme jít do dřepu a zřetelně vidíme nejen břicho, ale i stehna a neforemná kolena. Než stihneme upadnout do deprese, s velkou ránou dopadneme na dno vany a natáhneme se jak žehlicí prkno. Následné modřiny na zádech a už tak divném zadku jsou nám ukradené. A teď konečně můžeme začít brečet v té vaně!


Troška zdravé sebeironie neškodí a je potřeba brát všechno s nadhledem. Říkáme si to pokaždé, když koukáme na Bridget Jonesovou a jsme přesvědčené, jak jsme krásné a skvělé. A taky si to říkáme po třech sklenkách vína. Samozřejmě, hladinku máme každá jinde, záleží na počtu snědených čokolád.


Jedná se totiž o nekonečný koloběh – čím více sníme čokolád, tím více máme kilo. Ale bohužel díky naším hormonům jde i opačný postup – čím více kilo, tím více čokolád. A každé kilo, stejně tak jako každá výčitka svědomí ze snědené čokolády, se musí zapít vínem.

Pokračování ZDE

---