facebook
Dobré odpoledne, je neděle 15.9.2019 a svátek slaví Jolana

Strach z porodu - Dotaz od čtenářky


Ilustrační fotografie


Strach z porodu

Dobrý den, Hanko! Jsem těhotná 21. týden, nemám žádné komplikace a ani jsem neměla ranní nevolnosti. Těhotenství probíhá dobře, snažím se těšit na miminko, ale mám hrozný strach z porodu. Úplně mě to děsí, nedávno jsem koukala na obrázky, jak mimčo leze ven. Myslím ty obrázky s těmi postupnými fázemi porodu. Mám pocit, že to nezvládnu, že to nedám. Jsem navíc strašný cíťa na bolest. Pokaždé, když jsem měla menstruaci, tak jsem ji proklepala v bolestech, mockrát i probrečela. Nedávno jsem měla i sen, kojila jsem v něm koťata se špičatýma zubama. Pořád na ten sen myslím. Bojím se, že nebudu dobrá máma. Poraďte mi, Hanko, prosím. Jak mám porodit, aby mě to nebolelo, někdy si říkám, že jsem neměla otěhotnět, i když je to hrůza takhle přemýšlet. Vyčítám si to, protože mám strach, aby se mi z tohoto uvažování nenarodilo třeba postižené dítě. Chápete, aby nebylo postižené. Mám strach i z kojení, chtěla bych v sobě vyburcovat mateřské city. Navíc mě děti štvou, když slyším jak nějaké mimčo pláče, mám zvednutý adrenalin. Není to divné, když jsem těhotná? Děkuji Vám za Vaši radu. Věrka

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

Hezký večer, Věrko,

V těhotenství a mateřství se jako vlny objevují časy pochybností, úzkostí, strachů. A stejně tak se objevují vlny štěstí, bezpodmínečné lásky. Tyto vlny patří k ženství. Především zmínka o vašich menstruačních bolestech mě vede k doporučení vyhledat dobrý kurz nebo průvodkyni, které se zabývají ženskými cykly. Ze zkušenosti znám mnoho žen, kterým uvědomění si toho, že jako ženy jsou prostě někdy nahoře a někdy dole, pomohlo od potíží s menstruací a vnímáním svého ženství. Doporučuji vám také knížku Rudý měsíc, a co se týká bezbolestného porodu, Gravidjógu. Přeji vám krásné časy těhotenství.

Hanka





Stydím se

Když jsem byla malá, tedy ve škole, často jsem zaznamenala opovržení od ostatních dětí. Většinou proto, jak jsem byla oblíknutá, v té době mně to bylo jedno. Nevnímala jsem to, co mám na sobě, ale jen ty posměšky. Byla jsem takový lajdák...

Moje rodina, mě už nepotřebuje!

Mám pocit, že mě moje rodina nepotřebuje. Mám syna a dceru, ale jsou už velcí. Přála bych si, aby mi dali vnoučátka, ale dávají si načas. Myslím, že se jich asi nedočkám...

Náladovost

Dost mě trápí pocit, že si lidi idealizuji. Když nejsem s nimi, tak mně přijde, že jsou skvělý, představuji si, jak se s nimi bavím, odpovídám si. Ale jakmile mám s kýmkoli kontakt, většinou mě zklame...

Podělte se o své názory na tento článek.
zalozka