Odpovědnost zaměstnavatele za odcizenou peněženku zaměstnance

Mezi veřejností převládají různé názory na to, za jaké věci a v jaké hodnotě, které si zaměstnanec na pracoviště přinese a odloží, nese zaměstnavatel odpovědnost. Typickou situací může být odcizená peněženka zaměstnance. Jaká je v tomto případě odpovědnost zaměstnavatele?

V souladu se zákoníkem práce platí, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle do zaměstnání nosí. Důležitou podmínkou je, že si zaměstnanec tyto věci odložil během plnění pracovních povinností, a to na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Nelze tedy odškodnit věci, které si zaměstnanec do práce přinesl nad rámec běžného užívání. Vzhledem k tomu, že zákon nic bližšího neuvádí, bylo by v případě sporu na soudu, aby určil, jaká věc je ještě v daném zaměstnání obvyklá a která už ne. Běžně lze za obvyklou věc považovat mobilní telefon, kabelku, svrchní části oblečení, snubní prsteny, běžné náušnice apod. Finanční hotovost se rovněž musí posuzovat přiměřeně k daným okolnostem. Jiná situace ohledně finanční hotovosti je však v případě mzdy, která byla zaměstnanci vyplacena na pracovišti. Jestliže bude zaměstnanci odcizena peněženka s vyplacenou mzdou, odpovídá zaměstnavatel za takovou škodu v plné výši, neboť se tato hotovost považuje za obvyklou věc, kterou si zaměstnanec odložil.  

V případě odcizení peněženky je to bezpochyby věc, kterou si zaměstnanec běžně do zaměstnání nosí.  Zákoník práce v rámci rozsahu náhrady škody dále specifikuje, že zaměstnavatel odpovídá za věci, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které zaměstnavatel nepřevzal do úschovy, do částky 10.000,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci i za škodu na věcech, které se obvykle do zaměstnání nenosí, avšak jen v uvedeném limitovaném v rozsahu náhrady škody. V případě běžných věcí odpovídá zaměstnavatel v plném rozsahu vzniklé škody.

Podmínkou na zachování nároku zaměstnance k náhradě škody je, aby zaměstnanec oznámil svému zaměstnavateli vzniklou škodu bez zbytečného odkladu (tzn., co možná nejdříve), nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

---