facebook
Dobré ráno, je neděle 25.8.2019 a svátek slaví Radim

Jak si vyrobit domácí majonézu


Ilustrační fotografie



Doba přípravy:

5 minut


Na 200 ml:

2 dl rostlinného oleje (slunečnicový nebo řepkový), 1 vejce, 1 lžičku cukru (nejlépe moučkového), ½ lžičky soli, 1 lžičku hořčice, 1 lžíci octa nebo láku z okurek, pokud chcete tatarskou omáčku, připravte si ještě cibuli, kyselou okurku a nějakou bylinku (pažitku, petržel)


Postup:
Všechny přísady dejte do vyšší nádoby na mixování. Tyčový mixér ponořte až na dno nádoby a jakmile zmáčknete spouštěcí tlačítko na mixéru, pomalu jej po stěně nádoby táhněte směrem nahoru. Pokud máte výkonný mixér s vysokými otáčkami, bude Vám stačit jedno takové „vytažení“, aby se majonéza vytvořila. Se slabším mixérem postup několikrát zopakujte. Směs se krásně propojí a velmi rychle zhoustne. Podle chuti ji pak můžete přisladit nebo přikyselit, přidané přísady stačí už jen rozmíchat lžící. Majonéza je určena pro okamžitou spotřebu, můžete si však být jisti, že neobsahuje žádné přidané chemické látky. Pokud chcete vytvořit tatarskou omáčku, přidejte do finální směsi nadrobno nasekanou cibulku, okurku a trochu nasekaných bylinek.


Přínos pro Vaše tělo:

slunečnicový olej – obsahuje velké množství nenasycených mastných kyselin a málo nasycených; tradiční slunečnicové oleje se skládají asi z 60 % kyseliny linolové (omega 6) a 24 % kyseliny olejové (také nenasycená mastná kyselina; šlechtěné oleje „high oleic“ mají naopak větší podíl kyseliny olejové (až 85 %) a menší podíl kyseliny linolové (jen 8 %); slunečnicový olej je zdrojem lecitinu, vitaminu B1, karotenoidů a má vysoký obsah vitaminu E; působí proti kardiovaskulárním chorobám, přispívá k regeneraci organismu a hojení ran; používá se také v kosmetice pro své zvláčňující účinky, napomáhá hojení ekzémů a akné; není příliš vhodný na smažení, snáší teploty max. do 170°C (při smažení teplota běžně dosahuje teploty 200°C, při grilování dokonce 250°C
 

řepkový olej – může směle konkurovat olivovému oleji, díky vysokému obsahu nenasycených mastných kyselin (70%), především kyselin omega 3. Obsahuje také malé množství nasycených mastných kyselin, z běžně používaných olejů je množství v řepkovém oleji nejmenší; přispívá k udržení normální hladiny cholesterolu, doporučuje se konzumace 1,5 polévkové lžíce oleje denně


vejce – bílek obsahuje 88 % vody a 9 % bílkovin; tyto bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, které tělo potřebuje a není schopno si je samo vytvořit; bílek má vysokou sytící schopnost; žloutek obsahuje méně vody a především tuk, bílkoviny, vitamíny A, D, E, riboflavin, kyselinu pantotenovou, minerální látky (železo, draslík fosfor, zinek) a stopové prvky (selen, jód); tuky ve vejci obsahují jak nasycené, tak nenasycené mastné kyseliny, obsahují také cholesterol, ale přítomnost nenasycených mastných kyselin omega 3 jej pomáhá v těle udržovat na normální hladině; doporučená konzumace je 4-5 vajec týdně, složení živin ve vejci je do jisté míry ovlivněno kvalitou krmiva slepic (nosnic)


cukr – vyrábí se z cukrové řepy a cukrové třtiny, má vysoký obsah energie (vysoký glykemický index), ale žádné další živiny; je to sacharóza, kterou tělo musí rozštěpit na glukózu a fruktózu, aby mohlo cukr využít k výživě buněk, při štěpění spotřebovává vitamin B, vápník a hořčík; cukr přispívá k obezitě, urychluje stárnutí a podporuje bakterie, které způsobují zubní kaz a poškození skloviny; měli bychom jej konzumovat ve velmi omezeném množství, i s ohledem na to, že skryté cukry se nachází v mnoha potravinách a nápojích – většinu cukru lidé konzumují v nealkoholických nápojích; hnědý řepkový cukr obsahuje oproti bílému alespoň zbytky melasy, některé minerální látky a aminokyseliny, proto bychom jej měli upřednostnit před rafinovaným bílým cukrem; při vaření a na slazení horkých nápojů je vhodné cukr nahrazovat užitečnějšími sladily, např. obilnými slady, medem, sirupem z agáve, javorovým sirupem, hroznovým nebo ovocným cukrem
 

sůl – pozor na nadměrné solení! V malých dávkách má sůl povzbuzující účinky, při přemíře soli dochází k poškození jater a ledvin, zvyšuje se krevní tlak, pokožka se stává suchá; sodík obsažený v soli při nadměrné konzumaci poškozuje cévy a srdeční tkáň; sůl zabraňuje vylučování odpadních látek z těla, mnohé světové kuchyně ji úspěšně nahrazují používáním různých druhů koření; hodnotnějšími variantami klasické soli jsou mořská, atlantská nebo himálajská sůl
 

hořčice – vyrábí se ze tří druhů hořčičných semínek: bílých, hnědých nebo černých, ta se po umletí míchají s vodou, cukrem, octem, solí a různými druhy koření, nejčastěji se hořčice přibarvuje kurkumou; v Čechách neoblíbenější plnotučná hořčice obsahuje 5 % cukru a vyrábí se z jemně mletých semínek, její přirozená barva je šedožlutá, do lákavé oranžové barvy se dobarvuje; kremžská hořčice obsahuje minimálně 16 % cukru, obsahuje semínka bílé a černé hořčice, je hrubozrnná a pikantnější; dijonská hořčice se vyrábí ze semínek hnědé nebo černé hořčice, její pikantnost podtrhuje přidané bílé víno, vinný ocet nebo šťáva z nezralých hroznů; jemnější jsou hořčice, u kterých byla před mletím semínka odstraněna slupka, v současné době však získává na oblibě právě celozrnná hořčice

 

hořčičné semínko – je přirozeně olejnaté, obsahuje bílkoviny, vitaminy (především B12) a také selen, vápník, měď, železo, mangan a zinek; semínka se sklízí o něco dříve, než plně dozrají, svou ostrost získávají až po smíchání s tekutinou (voda, ocet, pivo,…); hnědá a černá hořčičná semínka jsou ostřejší než bílá, pokud se však nejprve opraží nebo zahřejí v oleji, získají oříškovou příchuť a jejich ostrost se zmírní; všechny druhy hořčičného semínka napomáhají lepšímu trávení a látkové výměně, účinkují pro zmírnění bolesti svalů, při artritických bolestech a revmatismu; semínka se už od dávných dob žvýkají jako pomoc při bolesti zubů

 

ocet – ochuchovadlo, které vzniká kvašením tekutin, jeho hlavní složkou je kyselina octová; má konzervační účinky a čisticí vlastnosti, v malém množství čistí tělo a podporuje trávení, přidává se proto k luštěninám a těžce stravitelným pokrmům; octové obklady se používají na otoky; lihový (kvasný) ocet používáme v kuchyni nejčastěji, účinkuje také proti zápachu, vodnímu kameni a na léčení plísňových onemocnění nohou, vyrábí se kvašením etanolu (lihu) z žita, brambor nebo cukrové řepy; vinný ocet se vyrábí z bílého nebo červeného vína, má silné antibakteriální účinky a brání rozvoji plísní; balzamikový (aceto balsamico) pochází z italské Modeny a vyrábí se z vylisovaných hroznů; sladový ocet pochází z ječmene, je oblíbený ve Velké Británii, rýžový ocet je u nás méně známý, jeho světlou variantu užívají Japonci do sushi, tmavý rýžový ocet používají při vaření Číňané; z ovocných octů je nejznámější jablečný ocet, který se správně má vyrábět z celých jablek, proto se Vám vyplatí číst etikety, abyste si nekoupili ocet ze šlupek a jádřinců; jablečnému octu se často přisuzují mnohé podpůrné až léčivé účinky pro organismus





Dresink s rokfórem Dresink s rokfórem

Výrazná omáčka, která je skvělá se zeleninou. Tento dresink je stvořen pro všechny milovníky sýrů a výjimečných chutí.

Gribiche omáčka Gribiche omáčka

Perfektní omáčka k syrové zelenině, na listové saláty i k masovým specialitám.

Dresink Tisíc ostrovů Dresink Tisíc ostrovů

Populární dresink, který dochutí každý salát z těstovin, zeleniny, masa i ryb.

Podělte se o své názory na tento článek.
zalozka