Přehračkováno

Nudí se vaše dítě? Zlobí? Je domrzavé a hádavé? A chová se tak častěji, než je vám libo? Přemýšlíte, že by to spravila nějaká nová hračka? Možná tak na pět deset minut. Na více ne. Proč? Čím více má dítě hraček, tím méně si s nimi hraje. Hračky jej nudí, překážejí mu. Takže pokud se vaše dítě příliš nudí, hračky mu naopak nenápadně vyhoďte. Nechte jednu nebo dvě, které si může zamilovat a s kterými si bude skutečně hrát.

 

Stačí jedna nebo dvě hračky?

 

Někdy jako rodiče máme pocit, že čím více dáme dětem hraček, tím více budou šťastné. Ale opak je pravdou. Děti si pak hraček neváží. Nejsou pro ně jedinečné, vzácné. Neopatrují si je jako oko v hlavě. Hračky jen jsou. A co jako – řekne si dítě a kopne do jednoho z mnoha autíček nebo panenek, které má v pokoji. Pokud by mělo dítě jen jednu panenku, jedno autíčko, budou si ho hledět, budou ho opečovávat. A budou spokojenější. Protože budou mít svůj záchytný bod.

 

Hračkami se přitom dítě také učí vztahům ke světu, k lidem a k věcem. Pokud je zahlceno hračkami, má pocit, že nic není vzácné, nenahraditelné. Nevidí onu jedinečnost hračky. Vidí jen množství hraček. Zajímavostí také je, že s minimem hraček začne být dítě kreativnější. Zapojí do hry více představivost. Dokáže si hrát i bez hraček. A přestává být tolik uvřískané a toužící stále po nových a nových hračkách.

 

Hry a hry

 

Příliš mnoho hraček pak upozaďuje hry pohybové nebo hry na něco. Neustále tu jsou podněty ze strany hraček. A pak je o to méně prostoru a času na hraní si na paní učitelku, na mámu a tátu, na pejska s kočičkou. Přitom právě takové hry rozvíjejí u dětí sociální a emoční prožívání, které je pro život nesmírně důležité. Jednou z mnoha nešvárů hraček jsou pak hračky, které si hrají za dítě. Různě se pohybující či jezdící hračky, na které dítě jen hledí, nehraje si s nimi. Takové hračky už do hry nezapojují dítě vůbec. Takže obraťte své přesvědčení – čím více dítě milujete, tím méně mu dávejte hraček.

---