Období puberty – nechci se lišit

Puberta je období velkých změn – vyvíjíme se nejen tělesně, ale také v oblasti zájmů a více si všímáme svého okolí. To způsobuje, že mají puberťáci potřebu porovnávat se s ostatními vrstevníky a málokterý z nich chce „vyčnívat“. Proč to takhle vlastně funguje?

Potřeba zapadnout

Většina dětí se chce v dospívání co nejvíce podobat ostatním kamarádům a spolužákům, a to téměř ve všem. Stejně drahý telefon, značkové oblečení, skateboard, snowboard, tablet, apod. Často jim nedochází, že ne všichni rodiče mají dost finančních prostředků na to, aby pokryli veškerá jejich přání. Navíc, kupování všeho, co si dítě vyhlédne není úplně nejlepší výchovná metoda. Jde o to, že některé děti v tom vidí cennou „bernou minci“, díky které je vezmou ostatní do party. Takto nastavené je to však už odjakživa- člověk, jako tvor společenský má touhu být přijat, někam patřit a být zařazen do určité skupiny. Pokud se toto nenaplňuje, dítě má strach, že bude opuštěné a méněcenné.

Odvaha jít proti proudu

To, že být jedinečný a originální je lepší, si děti často uvědomí až kolem 13. roku. Někteří jdou proti proudu již od začátku – ne všichni jsou však tak silné osobnosti, aby se bez problémů dokázali vymykat kolektivu. Následky nezapadání se mohou vyvinout v šikanu a různé útoky na dítě, které není jako ti ostatní. Rodiče by se měli snažit dítěti vysvětlit, že být stejný jako ostatní buď není možné (například z finančních důvodů) nebo (a to hlavně) proto, že být odlišný a jedinečný je mnohem cennější a váženější, než být součástí stáda stejných „ovcí“.

---