Jak přežít pubertu svého dítěte a nezbláznit se?

Z malého roztomilého dítka se vyklubal dospívající věčně nespokojený a náladový člověk, kterému prostě nedokážete porozumět. Také to znáte? Pak máte doma puberťáka. Toto období je těžké nejen pro samotného dospívajícího, ale především pro jeho rodiče a okolí. Jak se s tím alespoň trochu důstojně vypořádat a jak s puberťákem komunikovat?


Kdo je vlastně puberťák

Puberťák, neboli pubescent je člověk ve věku 11–15 let, jehož největším přáním je vymezovat se vůči autoritám, hledat sama sebe a stanovovat si hranice. Prochází bouřlivým obdobím, které se vyznačuje změnami nejen mentálními, ale i emočními a fyzickými. Pro rodiče to znamená především to, že se budou muset na asi 4 až 5 let obrnit velkou trpělivostí a naučit se se svým dítkem vycházet, protože většinu času bude prostě „na ránu“.


Jak začátek puberty poznat?


Kromě jasných fyzických změn se na nás puberta zčistajasna nevyřítí. Prvními náznaky může být určitá odtažitost a uzavřenost do svého světa a trávení čím dál tím kratšího času s rodinou. Na váš názor se dítě již neptá a spíše ho zajímá názor z okolí kamarádů, kam se snaží za každou cenu zapadnout. S rodiči má potřebu o všem diskutovat, křičet a prosazovat jen a jen svůj názor. Ti se mohou začít cítit nepotřební a rozmrzelí a často také velmi naštvaní. Nic hrozného se však neděje – tento proces je naprosto normální a ve většině případech se vztahy po čase vrátí zase do normálu.


Jak to s ním vydržet?

Důležité je nebrat si jejich výlevy příliš osobně. Pokud vás „dostane“ každá hádka či rozkol, za chvíli se z toho asi zblázníte. Pokuste se dítěti co nejvíce vyjít vstříc tím, že mu dáte možnost dostatečného pohybu a svobody - ovšem za vámi jasně daných a nezbytných podmínek! Zároveň se snažte „nevybouchnout“ pokaždé, když dítě udělá nějaký průšvih. Pokud budete řešit věci v klidu ( i když je to občas velmi náročné), potomek nebude mít ostych za vámi s čímkoliv přijít a svěřit se vám. Zajímejte se o něj, ptejte se ho na jeho pocity a hlavně poslouchejte, co vám sděluje. Vyhněte se zbytečným příkazům, zákazům a kritice. Pokuste se vymezování svého dítěte akceptovat, ale stanovte určitá  nezbytná pravidla a společně si o nich promluvte.

---