facebook
Dobrý večer, je neděle 24.3.2019 a svátek slaví Gabriel

Jak reagovat na to, když dítě zlobí


Ilustrační fotografie


Každé, i to nejhodnější dítě na světě své rodiče občas pozlobí. Lumpárny k dětství zkrátka patří a žádný rodič nezůstane těchto „malých radostí“ ušetřen. Někdo tyto chvilky zažívá občas a někoho dítko zlobí téměř denně. Ať už se vás týká první nebo druhý případ, je třeba vědět, jak se v takových situacích zachovat, abychom dítě nejen správně vychovávali, ale abychom zároveň neztratili zbylé nervy. Jak tedy na to?


Zlobení je normální

Vše naplno propukne v období vzdoru, tedy kolem 3. roku života. Dítě začíná zkoušet, co vše si může dovolit a má potřebu si vymezovat své vlastní já. Je také zcela běžné, že se začne „stavět na zadní“ již v novorozeneckém věku. Na vás je, abyste se obrnili železnou trpělivostí. Vaším úkolem je totiž nejen stanovit dítěti určité hranice, ale zároveň ho vychovávat.


Jak se zachovat, když se dítě vzteká

Za prvé je třeba naučit dítě na určité signály – pokud bude dítě překračovat hranice, můžete například zvýšit hlas a dát mu najevo, že takhle už ne. Je velmi důležité být v signálech čitelný, aby si je dítě zapamatovalo a aby si zafixovalo, co dělat nemá. Hlas zvyšujte po několikátém upozornění. Začnete-li bez varování křičet (a hlavně v kvůli naprosté maličkosti), dítě bude zmatené a nevyzná se ve vás. To poté naruší nejen vaši vzájemnou komunikaci, ale také důvěru. Zároveň v dítěti vypěstujete strach a možné zbytečné bloky.


Dítě chvalte a nebuďte dlouho rozzlobená

K výchově nepatří jen okřikování, ale také pochvala. Pokud se dítěti něco povede, neberte to jako samozřejmost. Upozorněte ho, že jste si toho všimla a pochvalte ho. Pokud na druhou stranu něco provede, nezlobte se na něj příliš dlouho. Vždy mu nechte „otevřená vrátka“ pro nápravu. Dítě totiž nechápe, proč se pořád tak zlobíte, když už je takovou dobu hodné. Další, čemu se vyvarujte, je vytahování vařečky či jiných bolestivých předmětů. Strachem a bolestí nic dobrého nezískáte. Určitě ale využijte občasné plácnutí přes zadek.. Je to efektivnější, než dlouhé vysvětlování a dítě to zároveň tolik nestresuje.


Poslední věc, na kterou je třeba myslet je ta, že malé dítě není dospělý člověk. Proto uraženě nečekejte, až se samo dovtípí a půjde se vám omluvit. Takovéhle věci ho zkrátka ještě nenapadnou – spíš to vyřeší tak, že se k vám přijde pomazlit, nebo vám nakreslí obrázek.





Období puberty – nechci se lišit Období puberty – nechci se lišit

Puberta je období velkých změn – vyvíjíme se nejen tělesně, ale také v oblasti zájmů a více si všímáme svého okolí. To způsobuje, že mají puberťáci potřebu porovnávat se s ostatními vrstevníky a málokterý z nich chce „vyčnívat“.

Dětské afektivní záchvaty Dětské afektivní záchvaty

Spoustu matek se s nimi u svých dětí již setkaly – afektivní záchvaty, kdy malé dítě křičí, dupe, vzteká se a najednou ztichne, přestane dýchat a zmodrá. Takhle nějak může vypadat afektivní záchvat, který nemusí být nijak...

Pozor na vši! Pozor na vši!

Každým rokem se kromě sezónních chřipek a nachlazení setkáváme s výskytem vší. Pravidelně se objevují ve větších kolektivech, a to hlavně těch dětských – škola, školka, družina, apod. Dá se jim předejít a jak se jich spolehlivě zbavit?

Podělte se o své názory na tento článek.
zalozka