Poruchy učení u dítěte

Každé dítě občas přinese domů špatnou známku z nějakého předmětu.  Většinou to bývá proto, že se na danou písemku nepřipravilo nebo že ho předmět prostě nebaví. To se dá řešit například doučováním nebo určité domluvy a vysvětlení dítěti, že za své školní povinnosti nese zodpovědnost a že vzdělání je velmi důležité. V některých – a to bohužel ve velmi častých případech se nejedná pouze o lenost nebo nechuť k předmětu. Často se může jednat o specifickou poruchu učení, kterou je nutno řešit ve spolupráci s pedagogickým psychologem, dítětem a učitelem.

Zde máme nejčastější poruchy učení:

Dyslexie

Dyslexie je specifická porucha čtení. Jde o vrozenou dysfunkci mozku, kdy dítě nezvládá rozeznat písmena a nedokáže poskládat slova do jednotlivých slabik a slov, ačkoliv abecedu zná velmi dobře. Často také špatně vidí čísla a jejich pozice, např. u dvouciferných čísel otáčí. Když si není jisté, o které písmenko se jedná, při čtení si ho často domýšlí nebo hádá.

Dysgrafie

Dysgrafie je porucha grafické úpravy písma. Vyznačuje se tak, že dítě nemá úhledné a upravené písmo, i když se ho ve škole v 1. ročníku krůček po krůčku učí. Dítě má problémy při diktátech, opisech a často vynechává písmena, hlavně pokud je nuceno psát rychle v hodině.

Dyskalkulie

Porucha zvaná dyskalkulie se vyznačuje tím, že dítě nezvládá základní matematické úlohy, není schopno “z hlavy“ sečíst, odečíst, násobit nebo dělit větší, hlavně dvou a víceciferná čísla. Téměř postrádá matematickou logiku a mívá problém s doplňováním číselné osy.

K těmto poruchám (a ještě jich jistě spousta dosud nepoznaných existuje) je nutno podotknout, že absolutně neovlivňuje intelekt ani sociální cítění dítěte. Při jakýmkoliv podezření je třeba dítě pečlivě sledovat a hned ho „nepeskovat“ za to, že přinesl opět špatnou známku z toho samého předmětu. Hlavním rysem právě bývá to, že dítě může v ostatních předmětech vynikat a jen z toho jednoho nosí stále horší známky. Už toto je varování, že něco není v pořádku a je třeba se objednat do poradny a probrat to s pedagogickým psychologem. Ten dítě vyšetří a na základě toho stanoví, zda má dítě opravdu specifickou poruchu učení nebo ne a také určí, jaké pomůcky smí při hodinách a písemkách používat. Je také velmi důležité dítě neshazovat a nepodceňovat. Podpora ze strany rodičů a učitele je pro něj nesmírně důležitá a má velký vliv na celkové sebevědomí a začlenění se ve škole.

---