Fixační metoda učení

Posadit dítě k učebnici a říct – nauč se to a to. Tato metoda je ze všech nabízených ta nejhorší. V tomto textu si ukážeme, jak děti naučit mimovolně věci, které bude v životě běžně používat. A čím dřív se je naučí, tím lépe. Upozorňujeme, že tuto metodu lze využívat od nejútlejšího věku dítěte.


Opakování a opakování

Vzali jste si do hlavy, že naučíte dítě názvy měsíců v roce? Někdy se to naučit musí, proč ne teď. Nepříliš dobrá metoda je ta tradiční. Sednete si s dítětem a názvy měsíců se mu snažíte nacpat slovy – opakuj po mně – leden, únor, březen,… - dítě v tom nevidí smysl. Pro něj jsou názvy měsíců pouze iluzorní pojmy, které jsou mu k ničemu. Neužitečné. Je tu k dispozici jiná, pomalejší metoda. Názvy měsíců jim prostě opakujte, aniž byste po nich chtěli, aby je po vás opakovali. Začněte si názvy měsíců prozpěvovat. Říkejte je, když dítě vysvlékáte před koupelí. Říkejte je, když dítě nesete do postele.

Dítě v tom zpočátku nebude vidět smysl. Nebude ho v tom ani hledat. Bude si říkat něco na způsob – zbláznili se. Ale názvy i pořadí měsíců se mu usadí v hlavě a po čase už bude samo umět přeříkat všechny měsíce i jejich pořadí. Stejnou metodou jdou učit různé vědomosti. A to včetně cizího jazyku. Dítě slyší a fixuje si slyšené do hlavy.


Jak se z nemluvněte stává „mluvně“?

Stejnou metodu každý rodič přeci použil při učení rodné řeči. Nesedl si s nemluvnětem ke stolu a neříkal mu – opakuj po mně – máma, táta, kolo, blatník,… Nikoliv. Dítě prostě poslouchalo cvrkot v rodině. Poslouchalo slova, věty a samo v nich nacházelo smysl. Když se mu po sto padesáté řeklo papat a lžička se mu začala cpát do pusinky, spojilo si to s jídlem a nazvalo si papání papáním. Ale stejně tak si spojilo i abstraktní pojmy jako láska, smutek nebo naštvanost. A stejně si spojí i názvy měsíců nebo dnů. Stejně tak si začne spojovat i cizí řeč.

---