Je škola tím, čím se tváří, že je?

Škola má učit člověka to, co bude v budoucím životě potřebovat. Má vést k tomu, aby našel člověk v budoucím životě uplatnění. Ale dělá to skutečně? To, že něco jede již několik generací téměř beze změn, neznamená, že se to stává tradicí. Že to potvrdilo své kvality. A funguje-li něco špatně, mělo by se to změnit. A to i když se jedná o tak mamutí podnik, jako je české školství.


Dejme si příklad

Kolikrát jste ve svém životě řešili výpočet vztlakové síly při ponoření předmětu A do tekutiny B? A kolikrát jste řešili situaci, kdy se máte postavit před více lidí a promluvit? Pokud u vás v počtu využití na plné pecky zvítězil první příklad, byla pro vás škola užitečná a přínosná. Pokud jste s děsem daleko vícekrát museli řešit situaci druhou, škola vám v ničem nepomohla. Snad spíše naopak. Proč?

Co je každodenní rutinou ve škole? Zkoušení u tabule. Žák se vytáhne před celou třídu na potítko s úmyslem vyloudit z něho nějaké informace, které se měl naučit. Což většinou neudělal v takové míře, která je od něj očekávaná. A nastává tlak na dítě. Jeho nevědoucnost, jeho špatně pochopené nebo špatně naučené vědomosti se zkoušením u tabule z dlouhodobého hlediska přetavují na nejistotu mluvit před lidmi. Chyby pronášené před tabulí se do dospělosti přetaví na chyby v myšlení, ve vystupování, v řečnickém umění.


Jde to i jinak

Možná hrůzou z toho, že by se naše děti mohly něco naučit, možná hrůzou z toho, že by se školní moloch mohl stát užitečným, možná právě proto necháváme školu takovou, jaká je. Bez nátlaku na změnu. Ale přeci jenom, do škol posíláme naše děti. Měli bychom se tedy velmi zajímat o to, jak s nimi i pracuje. Při změně jedné věci pak dojde k dominovému efektu. Prostě ta neefektivní instituce padne a bude muset povstat z popelu jako fénix. Stačí jeden impuls jako v legendární komedii Žvahlav. Koukněte, kam vedl jeden krok k větší efektivnosti: https://www.youtube.com/watch?v=3bsCu5yD9aY

---