Sportování dětí podle věku

V dnešní uspěchané a „líné“ době je sport velmi důležitou složkou v našich životech. Spousta lidí si v něm našlo zalíbení, ať už se jedná o jakýkoliv druh. Výjimkou nezůstávají ani nastávající rodiče, kteří by třeba rádi svého potomka ke sportu vedli, ale váhají, jak přistupovat k rozvoji sportovního ducha dítěte.

Proč se řídit věkem

Každá věková kategorie unese určité fyzické zatížení. Je logické, že velmi malé dítě, které sotva chodí, nezvládne tréninky vrcholového sportu, stejně tak jako člověk důchodového věku. Sport jako takový je zatížením pro organismus a jeho nadměrné a nepřiměřené přetěžování vede ke zdravotním problémům již v raném věku.

Předškolní děti (3–5 let):

Zde je třeba dítě spontánně a nenásilně přivést k jakémukoliv přirozenému pohybu. V tomto věku by pohybové aktivity měly být všestranné, aby si dítě mohlo vybrat ten svůj oblíbený sport.

Mladší školní věk (6–11 let):

Děti se začínají ve sportu porovnávat s druhými a vzniká mezi nimi přirozená soutěživost. V tomto věku je vhodné se již zaměřit na určitý sport vrcholově (pravidelné tréninky, strava, apod.). Čas strávený sezením ve škole by měl být vyvážený časem stráveným pohybovou aktivitou.

Starší školní věk (11–15 let):

V tomto věku mají děti už další jiné zájmy a pokud nesportují vrcholově, berou pohyb i jako určitý druh povinnosti. Pro tuto věkovou kategorii je charakteristický rozvoj nervového základu rychlostních projevů. Ideální jsou tedy rychlostní a dynamické sporty, opět v podobě pravidelných tréninků.

Dorostenci (15–18 let):

V tomto věku se mladí lidé zaměřují na sport spíše kvůli vzhledu či fyzické kondici. Děti se rozdělují podle jejich vloh na vícerychlostní, výbušné, vytrvalostní či silové sporty. Již mají jasnou představu, co je baví a co ne a podle toho si vybírají. Sportovní aktivita už nebývá tak častá, ale spíše intenzivnější a kvalitnější. Nároky na fyzickou kondici dítěte se zvyšují.

Všeho s mírou

V neposlední řadě je samozřejmě důležité dítě do ničeho netlačit, například když jeden z rodičů hraje tenis a dítě to nebaví, nemá cenu ho do toho nutit. Vede to k celkové nechuti k pohybu a to nechceme. Je třeba také zohlednit, zda má dítě talent na sporty či ne a nechat jim volnou ruku při výběru aktivit ve volném čase.

---