Bolest u dětí

Bolest je nepříjemný smyslový a citový prožitek, který člověka traumatizuje, pokud se zrovna nejedná o jedince s nějakou organickou poruchou, kdy je vnímání bolesti změněno, nebo o variaci sexuální preference, jež je ale často vázána pouze na charakteristické typy bolesti. V prožívání, projevech a zválení bolestivých podnětů se ale děti od dospělých poněkud liší.

Kojenci, novorozenci i nedonošené děti již mají dostatečně vyvinutý nervový a endokrinní systém, bolest proto vnímají a reagují na ni. I nejmenší děti si mohou bolest pamatovat, alespoň podvědomě. Navíc silně reagují na nervozitu a úzkost ze strany rodičů, proto je někdy vhodné, aby zvláště matky se sklonem k přehnané úzkosti a poněkud hysteričtějším reakcím nebyly přítomny bolestivým výkonům. Přestože batolata mají pro bolest již mezi svými prvními slůvky nějaký svůj vlastní výraz, nedokážou ji popsat a především ani lokalizovat. Proto lékaři, rodiče ani děti často nevědí, co je vlastně bolí. Ani předškolní děti toto nezvládnou, navíc nechápou, že jim případný bolestivý výkon může pomoci, soustředí se pouze na onu nepříjemnou složku. Většinu bolístek směřují do bříška, přestože se nakonec za intenzivním pláčem skrývá třeba zánět středního ucha.

Děti, které již chodí do školy, začínají pomalu logicky uvažovat, po vysvětlení přiměřeném věku již chápou alespoň základní vztah příčiny a následku. Mají však velmi bohatou fantazii a tak jejich představy a obavy mohou být velmi bizardní, fantaskní a neobvyklé. Často působí velmi děsivě a pokud jim rodiče podlehnou a sami u sebe rozvinou úzkost a obavy z možného onemocnění, děti to vycítí a celou situaci tak ještě zhorší, bludný kruh starostí se tak uzavře. Naproti tomu dospívající již mají abstraktní myšlení a tak se mohou stavět do role statečného hrdiny a svou bolest nepřiznají, zvláště pak chlapci. To může mít závažné následky a dopady na jejich zdraví.

Běžným projevem bolesti u dětí je pláč a neklid. Proto je nutné svému dítku věnovat dostatek času a pochopení a naučit se vyznat v jeho reakcích a pocitech. Zvláště u miminek by měla matka rozpoznat, kdy dítě pláče hlady, kdy bolestí, kdy vyžaduje pozornost. Není to samozřejmě automatická schopnost, vyžaduje dlouhé učení, ovšem je naprosto přirozená a všímavý rodič si ji snadno osvojí.

---