Černý kašel a přeočkování, ano či ne?

Černý nebo také dávivý kašel, odborně známý jako pertusse, je závažným onemocněním, které je známo již od hlubokého středověku. Vyskytuje se na celém světě a každoročně onemocní více než 50 milionů osob, přičemž asi 300 000 lidí na ni také zemře. Ve vyspělých zemích, kde je zavedeno očkování proti pertussi (v České republice je momentálně součásti povinného očkovacího kalendáře jako jedna z nemocí v rámci tzv. hexavakcíny), se sice podařilo výskyt markantně snížit, od přelomu tisíciletí však počty nemocných opět rostou a ročně je hlášena téměř tisícovka nových onemocnění, přičemž pravděpodobně velká část onemocnění ani diagnostikována není, jelikož se stále ještě úplně běžně na tuto nemoc nemyslí, běžná populace i část praktických lékařů má černý kašel za vymýcený.

Dlouho se mělo za to, že imunita proti černému kašli po očkování bude celoživotní, nebo minimálně velmi dlouhodobá. Ukázalo se však, že ochranné protilátky začínají klesat již po 5 letech a téměř žádné se v krvi očkovaného člověka neobjevují již za 12 let. Proto se v současné době přeočkování doporučuje společně s pravidelným přeočkováním proti tetanu, existuje dokonce kombinovaná vakcína. Jedinou potíží je fakt, že kombinovanou vakcínu i booster dávku očkování proti pertussi je potřeba si zaplatit. Zvažuje se možnost zařazení tohoto očkování do pravidelného schématu, avšak zatím se v tomto směru žádná změna neudála.

Kdo by ovšem očkování rozhodně zvážit i přes jeho finanční nákladnost, jsou nastávající maminky a zejména ženy těhotenství teprve plánující. Ne kvůli riziku poškození plodu v těhotenství nebo vážnějšímu průběhu v graviditě, ale kvůli ohrožení čerstvě narozeného miminka, u něhož může mít černý kašel až fatální následky. Navíc na miminko s dávivým kašlem není vůbec hezký pohled, i když by bylo onemocnění nekomplikované. Proto by měli očkování zvážit všichni z nejbližší rodiny, včetně babiček, dědečků a tetiček, které s dítětem budou přicházet do kontaktu. Právě u starší populace zůstává černý kašel často nediagnostikovaný, nemá totiž charakteristické příznaky, kašel je mírnější a záchvaty nemusí být tak časté. Dlouhodobé pokašlávání u starších lidí navíc není problém přehlédnout. Onemocnění se šíří kapénkami a je vysoce nakažlivé, při těsném kontaktu je tak riziko nákazy u kojenců téměř 100%.

---