facebook
Příjemnou noc, je úterý 24.4.2018 a svátek slaví Jiří

Psychologická poradna





Již položené a zodpovězené dotazy

Dobrý den, asi dva měsíce po vysazení antikoncepce se s přítelem snažíme o miminko. Chtěla jsem se zeptat jak velkou roli hraje při sexu psychika muže. Bavili jsme se o tom několikrát a říkal, že na to vetšinou myslí (že vyrábíme děťátko). Mám pocit, že je na něj vyvíjen určitý tlak lidí v práci, protože se jim zmínil, že se teď snažíme a možná taky to, že je diabetik a má strach jestli to vůbec půjde (přitom jednoho syna má z bývalého vztahu). Já se snažím na to nemyslet a chci, abysme si to oba užili a aby to pokaždé bylo výjimečné a něčím zpestřené. Je možné, aby psychika mužů hrála taky takovou roli jako je to u žen? Tak nebo tak, můžu s tím něco dělat? aby na to přestal myslet.

Odpověď na dotaz

Hezký den, Lucko,

psychika hraje roli u mužů i u žen – v sexu, ve vztazích, v dopadu na zdraví, v tom, jak se odvíjí naše životní cesta... V každém případě na kvalitu sexu má veliký vliv fyzické i psychické uvolnění (přičemž jedno ovlivńuje druhé). Slova, která používáte („snažíme se“, „vyrábíme“) svědčí o usílí, potřebě věci a situace mít pod kontrolou, ovládat je. Tím fyziologicky vytváříte napětí. Stejně tak strachem.

Také si nejsem jistá, jak sladěný máte názor na rodičovství. Už jednu jsem v této rubrice použila příměr návštěvy, na kterou jsme zvaní (podobně jako zveme do svého života a do našeho domova děťátko). Představte si, k jakému páru byste ráda šla na návštěvu? První: Žena se snaží nemyslet na to, že máte přijít, pořád se převléká do různých kostýmů, dělá stojky, pobíhá, schovává se a bafá na partnera, který se snaží promyslet každý detail, nastavuje teplotu v místnosti, aby byla tak akorát, nastavuje žaluzie, aby bylo tak akorát světlo, zarovnává na mísách chlebíčky, potřetí leští sklenice na víno, dotahuje šroubky na židlích... aby návštěva viděla, jak je všechno dokonalé. Druhý pár: Zdobí spolu chlebíčky, občas se na sebe s láskou podívají, smějí se, jsou zvědaví, s čím dneska přijdete, těší se, a když vás zdrží doprava, lehnou si spolu na gauč, dají si kafe a sní nějaké chlebíčky a jsou rádi za nečekanou chvilku úplného klidu. A v té pohodě je napadne, že vám ještě upečou koláč... A vy přijdete v polovině a tak si sednete zatím v kuchyni a povídáte si a jste prostě rádi spolu.

S tím, aby váš muž přestal myslet, nemůžete udělat nic. Nejdřív si spolu odpovězte, jaké je vaše společné přání: Chcete být rodinou? Nebo chcete MÍT dítě? Co si přejete, aby s dítětem přišlo do vašeho života? Jaké představy máte vy a jaké váš muž? Napište si to, nakreslete nejdřív každý zvlášť. A pak si o tom povídejte. Se zájmem o toho druhého. Máte na něco odlišné pohledy? Výborně! To je první krok k tomu, abyste připustili, že zvete do svého života jedinečnou bytost, která sice ponese vaše geny, ale svým osobitým způsobem. Vaše dítě bude potřebovat, abyste na něj byli zvědaví a abyste byli opravdu otevření tomu, že ono není vy. Že má svoji citlivost na to, co se mu líbí a co potřebuje. Že potřebuje pouze láskyplné místo, bezpečí, podporu, dobrou výživu a dobré hranice. To mu dá do života stabilitu, odvahu a radost. Abyste uměli naslouchat svému dítěti, potřebujete nejdřív naslouchat sami sobě. A tyto intimní rozhovory, hry, malování... mohou váš život naplnit víc než usilovný sex. A proměnit sex v milování, láskyplné spojení, které nejvíc láká přicházející miminka.

Hodně štěstí, Hanka

Dobrý den,chci se zeptat na to,jak vyřešit situaci s partnerem.Před rokem jsem se od něho odstěhovala,protože si nechtěl najít práci - měl jednak odstupné a taky využil možnosti být rok doma,ale nerozešli jsme se klasicky.Jsem v neustálém kontaktu,protože oba děláme u jedné firmy.Stále si vzájemně neustále pomáháme řešit různé věci i když spolu nežijeme.Oba jsme si potvrdili,že se máme stále rádi.Já mám zažádáno o obecní byt a ráda bych,když by jsme zase spolu bydleli.K němu se nastěhovat - do jeho bytu nechci,protože ten byt se možná bude prodávat a já se nechci neustále stěhovat.Je tu,ale jeden problém co se mně u něho nelíbí,tak jeho každodenní konzumace piva a nutnost chození do hospody i přesto,že má minimální mzdu a na zaplacení nájmu a dalších výdajů si musí už půjčovat.Na jednu stranu bych nerada,aby když udeme spolu,tak propil veškeré svoje peníze a já musela za něj platit co bude třeba.Ale na druhou stranu bych s ním moc ráda zase bydlela,ale......Nevím,jak to řešit a proto bych Vás chtěla požádat o radu,zda bydlet spolu s přítelem či nikoliv a raději bydlet každý sám.Děkuji za jakou koliv odpověď.

Odpověď na dotaz

Hezký den, Slávko,

najděte si, prosím, alespoň hodinu času, vezměte si hodně papírů a tužku. Napište si sloupec všeho, co vás u partnera drží a co máte ráda. Zkuste popsat alespoň 5 papírů. Jestli to nestihnete za hodinu, pokračujte v psaní seznamu, kdykoli budete moct. Potom si do vedlejšího sloupce sepište vše, co vám vadí a co nechcete takto žít. A potom běžte spát a těsně před spaním vypijte sklenici vody a položte si otázku: Co si přeji ve svém životě? Jak můžu být šťastná? A během tří dnů si zase pište, pište, pište – na čisté papíry a kdykoli budete mít chviličku nebo nápad. Udělejte to přesně takto a opravdu popište pět velkých papírů.

Je velmi pravděpodobné, že na konci tohoto procesu budete jasně vědět, co máte dělat. Jestli ne, vyhledejte dobrého terapeuta a všechno s ním projděte.

Další možnosti, které máte:

  • Čekat, že to dobře dopadne.
  • Čekat, že se přítel změní, najde si práci, přestane pít a bude vás milovat.
  • Platit za něho účty, možná si kvůli tomu přibrat práci nebo něco prodat.
  • Domlouvat mu.
  • Zlobit se na něho.
  • Stěžovat si na něj kamarádkám a známým.

To, že jste napsala tento dopis svědčí o tom, že máte zdravé jádro a cítíte, že něco není v pořádku. Když se podíváte na poslední rok jeho života – co podle vás přítel změnil k lepšímu? Lidé si myslí, že se změní, i když dělají pořád stejné věci. Ale stejné věci tvoří stejný příběh.

Někdy se stane zázrak a lidé se změní ze vteřiny na vteřinu. Mluví potom o Boží milosti. Je to asi tak časté jako první cena v loterii. Někdy se lidé změní, až když onemocní. To je také ale menšina případů. Takže další možnosti, které máte:

  • Hodně se modlit
  • Najít si dobrého terapeuta, který vám pomůže uvidět realitu a provede vás k vašemu štěstí.

Vy byste ale také ráda pomohla příteli, že? Pro něj platí stejný postup jako pro vás. A jestli nechce – nechce. Opravdu nechce změnu a s tím neuděláte nic.

Přeji vám hodně odvahy, Slávko,

Hanka

Dobrý den, je to zhruba 2 roky, co jsem se rozešla s otcem dítěte. Dceři je nyní 7 let. Po vymanění z dlouhodobě nefungujícího vztahu nastala krátkodobá euforie, kterou vystřídalo vyčerpání, beznaděj a deprese. Pořád stejný koloběh - práce - péče o domácnost - dítě, které se staví do opozice - stres - nedostatek seberealizace, kontaktu s lidmi. Mám pocit, že s sebou vláčím kládu, která se pořád vzpírá - nejvíc při vypravování a odchodu kamkoliv - společný nákup, výlet, návštěva, je to úplně jedno. Teprve, až když se dostáváme do časového skluzu a začnu křičet, tak brečí a obléká se nebo se zasekne a je hubatá. Přitom si myslím, že jí vycházím dost vstříc a nepřetěžuji jí (základní nákup, aby se dalo uvařit nebo nějaká aktivita přiměřená jejímu věku, která se líbí nám oběma). Když překonáme okamžik odchodu, tak máme nejhorší za sebou, ale je to vyčerpávající. Hrozně mě tahle pohodlnost a vzdor irituje a moc mi nepomáhá, že u druhé strany rodiny má na výběr - když nechce, tak nemusí, protože jí má kdo pohlídat a navíc jsou dost pasivní. Já jí takhle ustupovat nemůžu a ani nechci, kdyby bylo po jejím, tak skoro nevystrčíme nos z domu. Občas ale rezignuji. Mám pocit, že mi život protéká mezi prsty, jsem jako ve vězení. Asi to ze mě cítí a mám obavu, aby nás to neodcizilo.

Odpověď na dotaz

Hezký den, Terko,

vaše otázka se týká dvou osob – vás a vaší dcerky. Popisujete jeden druh typických situací – dcerka „vyvádí“, když máme někam jít – je to tak? V těchto situacích vystupujete vy jako maminka – dobře víte, že pro děcko není dobré být jen pasivně doma (u televize, počítače?) a vy jako žena – v tomto období vyčerpaná, beznadějná a depresívní... to znamená citlivější na podněty a vznětlivější.

Dále tu vystupuje vaše dcerka. O té víme, že je jí 7 let – to je věk, kdy probíhá mnoho změn. Začátek školy, větší potřeba věcem porozumět a učit se vidět souvislosti. V situaci, kdy se jí rozešli rodiče, navíc potřebuje nalézt pevnou půdu pod nohama a pevné a velmi laskavé hranice.

Obecná „rada“ pro podobné situace s dítětem je:

  • Věnovat mu pár vteřin stoprocentí pozornosti a pochopení, že si o něco říká
  • Být zvědavá, co ji tak láká zůstat doma
  • Připustit, že to tak je, i když se mi to nelíbí („Připouštím, že opravdu v této chvíli se jí nechce měnit prostředí“)
  • Vyjádřit porozumění („Tomu rozumím, že se ti nechce jít nakupovat. Vidím to, že se radši chceš dívat na tu pohádku.“)
  • Chvíli ji následovat („Když já jsem byla malá, taky se mi někdy nechtělo dělat to, co vymysleli rodiče.“ A co se ti tolik líbí na této pohádce? Kdo ti je v ní nejmilejší?...“)
  • Dát hranice („Tak se spolu koukneme ještě pět minut a pak půjdeme“) Pak pravděpodobně přijde smlouvání – a maminka drží hranice: „Ty se teď zlobíš, že by ses chtěla ještě dívat, že? To chápu – A domluvili jsme se, že půjdeme, tak teď se oblékneme a půjdeme."
  • Trik „A“ – Největší trik je v použití spojky A namísto ALE. „Rozumím tomu, že se ti ještě nechce spinkat. Když mě něco moc baví, taky se mi nechce. A teď půjdeme spinkat.“

Nicméně, Terko, abyste v takovéto rozehrané partii zůstala klidná a uhrála to, potřebujete si odpočinout, uvidět naději a radost svého života. Moc vám doporučuji najít si dobrého terapeuta, který vás pochopí, že to máte teď těžké, a pomůže vám krok za krokem najít ztracenou rovnováhu a radost srdce :-)
Mimochodem – dětem nejde ani tak o to, aby si mohly dělat, co chtějí. Největší jejich potřeba je cítit, že máma je šťastná. Když není, touží jí pomoci. A protože to není jejich úkol, nemohou na to nikdy stačit. A protože na to nestačí, cítí se bezmocné. A co se děje vám, když jste bezmocná? Vybuchujete, jste podrážděná a vyčerpaná, že?

Dobrá terapie vám opravdu může pomoct. Dá vám podporu i inspirace pro každodenní výchovu. Přeji vám, ať tím brzy projdete a máte se s dcerkou obě krásně.

Hanka

Dobrý den, mám dcerku, teď čerstvě tříletou. Vloni v srpnu u ní nečekaně vznikl celkový blok ve vývoji, který se rozjel letos v červenci...nyní už pěkně komunikuje a líp mluví. Jediné co zůstalo, je říkat si na záchod. Když to nepodchytím či ji nepošlu, tak se počůrá či pokaká. a řekne až potom, že chce jít. Ale přitom někdy výjimečně si řekne včas. Teď chodí do školky a musí si říkat... snažím se ji motivovat a vysvětlovat, co má dělat. Či i teď, když si nechce říkat nikomu na záchod, tak ať chodí sama. Vše kolem záchodu umí. Nevím, co se s ní děje, že má takovou zábranu to oznámit, že chce jít. Před blokem si uměla říkat. Prosím o radu, jak jí to vysvětlit. Děkuji

Odpověď na dotaz

Milá Andreo.

Dva klíčové momenty vaší otázky jsou pojmy: „před blokem“ a „vysvětlit“.

Jestli jsem to dobře pochopila, existoval čas, kdy si dcerka říkala, že potřebuje na záchod. Pokud změnu nezpůsobila nějaká fyziologická porucha (to vám poradí vaše paní doktorka), počůrávání má psychosomatický charakter. „Blok“ způsobí něco v psychice. Počůrávání je často projevem tzv. pasívní agrese. Je to projev hněvu, nespokojenosti s něčím, s nějakou změnou, nejistotou, nedostatkem pozornosti nebo ocenění, který narozdíl od aktivní agrese není vyjádřený navenek – křikem, zlostí. To, že se děti opět začnou počůrávat, když nastoupí do školky nebo do školy, se stává.

Zaměřila bych se na to, co souviselo s „blokem“. Jaké změny ve vašem životě? Ve vztazích? Změna místa? ???

Vysvětlení u tříletého dítěte je dobré ale není to to základní, co pomůže. Tříleté dítě potřebuje spojení, pozornost, lásku, objetí, kontakt – souvisí to s vývojemjeho mozku. V tomto období je dominantní tzv. limbický systém (emoční mozek), který reaguje na dostatek či nedostatek emočního spojení. Lékem je tedy dostatek porozumění dcerce, pozornost, blízkost, laskavost, pochopení a trpělivost.

A ruku v ruce se podívat co se dělo v období „bloku“ a o tom mluvit a v této oblasti dítě podpořit (Např.: Jaké to pro tebe bylo, když jsme se přestěhovali? Aha, tys tam měla kamarády. A jaké je to tady, když tu ti kamarádi nejsou? Tomu rozumím, že jsi z toho smutná.  – a výborný je příklad ze svého dětství: „Když já jsem byla holčička jako ty, taky jsme se stěhovali. A byla jsem smutná. A potom jsem potala nejlepší kamarádku. Chceš vědět, jak jsme se skamarádili?"... Takovéto sdílení dá dítěti signál, že není samo, že má někoho, kdo mu opravdu rozumí, kdo to taky zažil a nakonec to dobře dopadlo. Jeho mozek začne produkovat hormony štěstí a uklidnění, dítě cítí spojení a podporu je posílené pro svoje denní situace...

Hodně štěstí, trpělivosti a krásných společných chvil, Andreo.

Hanka

Snažíme se s přítelem už 4 měsíce o miminko, počítám si každý měsíc kdy jsem dostala menstruaci, kdy skončila a dny kdy má zase začít a vždy každý měsíc počítáme s tím že už nedorazí a dorazí :( už nevíme jak dál jedla jsem kyselinu listovou, nemyslíme na to ale někdy to taky nejde :(

Odpověď na dotaz

Michaelo, hezký den,

Tři věci :-)

  1. Vaše tělo: Kyselina listová, hodně zeleniny a ovoce, šťavnatá a chutná strava plná života vaše tělo hezky připravují pro mateřství. Jako kdybyste si v akvaristice koupila malou rybičku a doma jí připravila čisté a krásné akvárium (také ji nehodíte do špinavé staré vody). V péči o tělo bych vám doporučila například gravidjógu – uvolní vás, získáte pružnost, naučíte se dobře dýchat, zprůchodníte tělo tak, že bude dobře vstřebávat ty zdravé dobroty, které mu dáte. A udělá to jemným způsobem. Měla jsem kdysi knížku Gravidjóga, byla výborná. Ještě lepší by mi přišel kurz s lektorkou, která vás hezky provede.
  2. Vaše srdce: „Počítám“ (počítám každý měsíc, počítám, jestli dorazí nebo nedorazí, počítám plodné dny...). Představte si, že vás kamarádi – mladý pár – pozvou na návštěvu. Chtějí vám ukázat svůj nový dům. A vy máte ještě něco svého na práci. „Hele, tak kdy teda dorazíte?! Minulý měsíc jsme na vás čekali a vy jste nedorazili. My to tady všechno chystáme. Měli jsme to spočítaný a vy jste nedorazili, to jsme teda byli moc zklamaný. Tak teda příště přijďte přesně v šest, ať nemusíme čekat. Ať to tu zbytečně nechystáme. Tak přijdete? Co? Přijdete?!!!“  Jak by se vám tam chtělo? Pod jejich tlakem a obviňováním? Mně teda ne. Já kdybych se k nim vypravila (a třeba bych u nich chtěla chvíli bydlet), zajímala by mě jejich vzájemná láska. Bude s nimi pohoda? Jak se na sebe dívají? Jak se spolu smějí? Jak si spolu povídají? Bude tam příjemně? Legrace? Uvolněnost? Blízkost?
    Užívejte si sebe s partnerem – láska přitahuje jako magnet. Srdce nikdy nepočítá. Srdce prostě miluje.
  3. Vaše mysl: „nemyslíme na to ale někdy to taky nejde“ Možná vám přátelé říkají: „Nemysli na to a ono to půjde.“ Je v tom kus moudrosti. Otěhotnění potřebuje uvolnění. Fyziologicky. Prostě se úplně uvolnit. Uvolnit i to velké chtění po miminku. Tak se snažíme nemyslet. ALE!!! „někdy to nejde nemyslet“. Jasně že ne – to je lidské: veliká touha tvoří myšlenky. Ale myšlenky zase vytvářejí napětí. A my se přece potřebujeme uvolnit. A zatočíme se v bludném kruhu.
    Zkuste na to myslet jiným způsobem. Zahrajte si s partnerem Hru: Kdo jsi? Myslete na sebe jinak než dosud. Hrajte si: „Kdybys ty byl/byla duše, co se dívá do světa a vybírá si rodiče, co by sis přál/přála?“ Buďte konkrétní a detailní. Jakou postýlku?  Jaký hračky? Jaký pohádky? Ptejte se sebe navzájem, poslouchejte se, hrajte si. Možná se objevíte tak, jak jste se nikdy nepoznali. Máte tendence říkat tomu druhému, jak by to měl mít? Jak by si to měl přát? Bezva! Protože tady přesně jste v tom místě, kam se miminku nechce. Na návštěvu, kde mu všechno zorganizují a vypočítají. Učte se poslouchat se a důvěřovat tomu, že ten druhý je jiný. A přesto se milujete :-) A jste spolu. Láska je jediné, co přitahuje váhavá miminka.

A o celé jednoduše? S láskou se s partnerem starejte o svá těla i o sebe navzájem.

Přijde to. Jen nikdy nevíme, kdy. :-)

Hanka

Počet:
zalozka