facebook
Dobré dopoledne, je pátek 19.4.2024 a svátek slaví Marcela

Psychologická poradna





Již položené a zodpovězené dotazy

Dobrý den Hanko, mám 11 letou dceru,u které už propuká puberta. Někdy je jak vyměněná - odmlouvá, dělá obličej. Když jí něco řeknu ať uděla,tak dělá pravý opak. Kolikrát je to neunosné. Poraďte jak s takovým dítětem jednat? Myslím si,že zakazovat chodit ven nebo kamarady není řešení. Ale zase jsou dny,kdy je rozumná a pomáhá mi bez sebemenších problémů.

Odpověď na dotaz

Je to tak. Děti je v určitém věku třeba vyměnit. Protože jinak by zůstaly dětmi a nepostavily by se na vlastní nohy. Zůstaly by závislé na nás. A až my – rodiče – bychom umřeli, ony by také umřely, protože by byly bezmocné. A tak by umřel celý lidský svět :-)

Příroda nám nadělila moudrý dar. Pubertu. Abychom se osvobodili od závislosti na rodičích a celé lidstvo tak mohlo přežít. Ten dar má několik částí – je to taková stavebnice:

  1. V určitém věku nám pošle do těla víc síly a rozhodnosti dělat si všechno, JAK CHCI JÁ!
     
  2. Evoluce zjistila, že bude prospěšné, když se lidské mládě bude učit zkušenostem od starších a moudřejších. Běžně v přírdě je to u mláďat, že těsně po narození stoupne prudce produkce pohlavních hormonů, aby se Život mohl dál rozmnožovat. U lidského rodu se ukázalo, že je moudřejší (a životaschopnější), když mláděti ti starší předají zkušenosti. A tak těsně po narození u lidského mláděte stoupne produkce pohlavních hormonů, a hned potom mozek prudce šlápne na brzdu. A tu brzdu drží až asi do deseti, jedenácti, dvanácti let. Tehdy se děti učí! Potom to Mozek odbrzdí. Energie a pozornost se najednou prudce obrátí k zájmu o přežití druhu – rozmnožení. „Co si mám vzít? To mi nesluší. Co si o mně myslí?“ Zdobení, chichotání. A do toho obrovský vnitřní zmatek z jiného vnitřního pocitu a prožívání. Neznalost, jak s těmi energiemi zacházet.
     
  3. Tak, jak se mozek neustále vyvíjí a jeho jednotlivé části podělávají „rekonstrukci“, v pubertě jsou v rekonstrukci části mozku odpovědné za: klidnění emocí...  odhadování důsledků svých rozhodnutí... Vidíte to už? My se jich ptáme: Kam myslíš, že to povede? Co chceš v životě dělat? Jak si myslíš, že to dopadne? A vyšilujeme z odpovědí: To je jedno. Nevím.
    Ale oni mají v tu chvíli pravdu! Fakt nevědí. Tato část mozku je právě v rekonstrukci. Rekonstrukce Národního divadla. Prostě zavřeno! J

Když to celé propojíte, uvidíte své dítě v jiné světle. Zevnitř se dere na povrch sexuální energie, se kterou nemám žádnou zkušenost a která mě ovládá. Příroda (instinkt) mi velí: Jestli máš přežít, otestuj všechno, co ti Oni nabízejí a hledej nové cesty!
A tak mají TOLIK síly rozkopávat nám všechny naše Hodnoty, které jsme jim dosud nabízeli.  A co neustojíme, to odhodí. A co ustojíme, to si ponesou dál do svého života.

A hledání nových cest je velice nebezpečné a riskantní. Cesta neznámou džunglí. A příroda ví, že to někdo musí prozkoumat. A tak jim v mozku odpojila strach z nebezpečí. Rekonstrukce Národního divadla.

Bojíme se jenom my, rodiče. Protože se nám to v mozku zase propojilo. Nebojte. Jim se to taky znovu spojí. A do života si ponesou jenom to, co jsme si ustáli.

 

A proto universální rady pro rodiče dopívajích dětí:

  1. Vyberte si jednu, dvě, maximálně tři hodnoty, a nichž vám opravdu záleží a na těch DŮSLEDNĚ TRVEJTE.
  2. Všechno ostatní pusťte. V důvěře, že Příroda je moudrá a mocná.
  3. Puberťák má nárok na bordel v pokojíčku. Jak přijde do pubery, zavírám dveře a nechodím tam (jsou-li mi život a moje zdraví milé). Trvám na tom, že pořádek bude ve společných prostorech.

A to je všechno :-) Jen respekt a láska vás tím provedou.

Trpělivost a štěstí přeje Hanka

 

S manželem jsme se poznali před 5ti lety a byla z toho velká láska. Po půl roce mě manžel požádal o ruku a za další půl rok byla svatba. Jenže po pár měsících manželství jsem začala pozorovat že se schovává s telefonem atd.. Tenkrát jsem na nevěru nepřišla. Když jsme měli vlastní bydlení a narodila se nám první dcera pár dní na to jsem zjistila jsem že má manžel milenku. Vztah s ní ukončil a slíbil že už se to nebude opakovat. Poté začal propadat svým koníčkům,hlavně cyklistickému kolu a s námi trávil minimum času. Pak se nám narodilo druhé dítě. Slíbil, že až se malá narodí bude jezdit minimálně. Opak byl pravdou, jezdil ještě více. Nyní má naše mladší dcerka 1 rok a zjistila jsem z manželova mobilu, že má opět milenku.Je možné s pomocí odborníků (např.:v manželské poradně, u psychologa) napravit zaletnika a udělat z něj dobrého manžela a otce? Nebo je to plýtvání energií? Co by jste mi doporučila. Děkuji Vám za Vaší radu

Odpověď na dotaz

Hezký den, Leono,

mám do života ráda větu jednoho mého kamaráda: „To by se muselo zkusit“ :-) Nevím, jestli je možné napravit záletníka. Rozhodně vám a vašemu manželovi může psycholog v manželské poradně nebo dobrý terapeut pomoci uvidět zvenku, co se u vás doma vlastně děje, před čím má váš muž tendenci utíkat. Dostanete dobré nástroje na to, jak spolu komunikovat. Jak si můžete porozumět. Jak můžete svým dětem tvořit společně harmonický domov. Co s těmi nástroji uděláte, bude už na vás. Terapeut vám dá ale podporu v celém procesu hledání nejlepšího řešení.

A jinak – kolo je pro muže dobrý koníček, v tom ho podporujte. Jestli se dá mnoho milenek brát jako dobrý koníček – to bychom rozpoutaly bouřlivou diskusi :-) Podstatné je, jestli vás to bolí a zraňuje. A potom opravdu hledejte dobrého terapeuta pro sebe, který vám pomůže najít ztracenou sebeúctu. Přeji vám hodně odvahy a štěstí.

Hanka

Dobrý den Hanko, chtěla bych se Vás zeptat. Mám nadváhu, ne nijak extrémní. Při své výšce 169cm vážím 87kg. Váhu mám rozpoloženou, po celém těle, jsme typ jablko, nejvíce tuků mám na břiše a na zádech a velký prsa. Bojuji, se svoji Váhou, co vím. Nechci být tlustá. Cvičím, jím tak nějak zdravě. Neflámuju, alkohol nepiju - jen extrémně výjimečně a končím s jednou skleničkou, nedělá mi alkohol dobře. Spím pravidelně. Jsem spíše pohodové a veselé mysli. Po zdravotní stránce jsem zdravá, vitální bez únavy. A přesto, chtěla bych zhubnout. Váha se mě pořád drží. Nemůže tady tedy hrát psychika nějakou roli? A pokud ano, tak jak mám relaxovat, abych zhubla? Prosím, mohla, byste mi poradit, moc Vás prosím Silva

Odpověď na dotaz

Hezký večer, Silvo,

nejsem výživový poradce a doporučuji vám nějakého vyhledat. Pomůže vám rozklíčovat, co způsobuje nadváhu, provede vás nejtěžším obdobím, dá vám jistotu a podporu. V otázkách hubnutí samozřejmě hraje roli psychika – a především to, že máme vytvořené stravovací a životní návyky. Návyk je automat. Jsou to ledové koleje v našem chování, ze kterých je opravdu těžké vyjet Zvlášť když nikde jinde nevede cesta. Výživový poradce vám pomůže prošlapat nové cesty. K tomu je potřeba disciplina. Víte, nesnášela jsem slovo discplina do té doby, než jsem zjistila, že jeho původní latinský význam je „být žákem sám sobě“. Přijetí sebe, lásku k sobě a dobrou péči o sebe se můžeme naučit – stejně jako jsme se naučili to špatnou. Ůžeme to zvládnout sami, ale fakt se hodí trenér, který nás provede dobou výcviku, přeměny Víc než „poradce“, kteý dá jednu radu, „trenér“ který na nás dohlídne a postupně nás naučítrénovat sebe sama. Rozhédněte se kolem sebe, dejte na doporučení, a jestli opravdu chcete změnit sebe sama určitě se vám to povede.

Přeji štěstí, Hanka

Dobrý den paní Hanko, nejprve bych Vám chtěl poděkovat za nádherné rady, lidem, kteří tyto slova nejpíš potřebují jako cokoliv jiného na světě. Moc si Vážím takových lidí  . A teď k mé otáze. Na vesnici jsme byli letitá parta, prostě odmala. Celý život jsme spolu dobře vycházeli, v učení, chodili jsme za holkama, pivínko. Různé starosti, ale i radosti jsme spolu prožívali. Tak, jak to ten život přinesl a odnesl. Je tomu pět let, co jsem si přivedl novou paní. Já ji miluju, nemám s ní problémy. Ale ona má problémy s klukama a ženskejma od nás. Nejdříve to bylo jakžtakž v pořádku, ale postupně se to tady tak rozhádalo. Nejsme schopni se nějak dohodnout, naschvály, pomluvy, urážky. Už se ani nezdravíme! A když tak hrozně, umíte si to jistě představit. A TAKOVÉ TO TU BYLO HEZKÉ! Prosím Vás neporadila byste nám nějaký smír. Já to už neukočíruju. Z Lídou se nerozejdu, i když by to jisté "někdo“ uvítal. Musí být přeci nějaká cesta smíru. Prosím Vás za naše správňáky, bombarďáky od Cidliny. Ty naše hašteřivé baby, prosím, nijak nešetřete. Prosím Vás přes tyto stránky, protože vím, že naše babky je čtou  Děkuji budu Vám vděčný Zdeněk V. od Cidliny

Odpověď na dotaz

Milý Zdeňku,

Čtu vaše řádky a usmívám se. Píšete tak, že mi to připomíná Formanovy staré filmy nebo Hrabalovy romány – za příběhy, které jsou nelehké, plné rozčarování, smutků i bolesti se skrývá životní moudrost a laskavý nadhled. A zároveň je roztomilé, že píšete vy, aby si to přečetly vaše babky J Co když to těm babkám takhle vyhovuje – haštěřit se? Víte, velmi oceňuji, že stojíte za svou ženou. Do vašeho příběhu nevidím, a zároveň znám situace, kdy do zajetých pořádků vstoupí někdo „cizí“. Lidé nejsou ani jenom dobří ani jenom špatní. Vlasně jsou to ti samí lidé, kteří vytvořilii původní „pohodičku“ a současné „peklo“.

Lék na lidskou hašteřivost a nelibost – pokud opravdu chceme, aby se vztahy vrátily do harmonie - je jediný: Být tím, kdo tam harmonii nese. Vzpomeňte na toho indického týpka Ghándího a jeho „neodporování zlu násilím“. Prostě nic – žádná pozornost věnovaná nepřízni, pomluvám, zlobě. Nechat to sebou projít jako sítem. Netrápit se tím, neobhajovat se, nebrat to vážně. Lidé jsou takoví. Když běžíte za Sluncem (štěstím, radostí, hojností), dělá se za vámi stín. To řešení je: Neotáčet se od Slunce a nezačít se zabývat stínem. Ale ani si nehrát na to, že když běžím za slunečním světlem, tak žádný sín nemám. Prostě o něm vím. A nenásleduji ho. A cestou vidím stíny druhých a taky je nenásleduji. V naší kultuře je tento přístup nezvyklý, příliš nás to baví povídat si o druhých, hodnotit je. Štěstí jde za laskavostí.

A potom je mistrovství být zároveň laskavý a zároveň si nenechat ubližovat a umět se tomu postavit. Tomu by měla být věnovaná Vysoká škola lidství – a to je věc pradaleké budoucnosti. Opravdu ale znám příběhy, kdy trpělivost, přirozené chování, pochopení slabostem druhým přineslo dobré výsledky v příbězích podobných tomu vašemu. Lidi si totiž nakonec zvyknou na všechno... i na vaši ženu J A vy si zasloužíte medaili za svoji lásku a podporu, kterou jí dáváte.

Hanka

Dobrý den Hanko, chtěla jsem se zeptat, jak přesvědčit lidi v okolí o tom, co není pravda. Dozvěděla jsem se na sebe, že o mně kolují věci, které si někdo totálně vymyslel. A jsou to opravdu věci, které mi nejsou, lhostejné. Nechce se mi nad tím jen máchnout rukou. Protože nechci, aby se to o mě šířilo. To, abych veřejně vystoupila a uvedla vše na pravou míru, na to nemám dost kuráže a navíc mi to přijde směšný. Upřímně ani nevím, po kolika lidech se tyto drby vedou, a proto si neumím představit, jak bych je obcházela a obhajovala se. Je to tak závažné, a neumím si představit, že by to někdo vykládal mým dětem. Ale asi se to stane. Jak se k tomu mám postavit? Jak mám přesvědčit lidi o své nevině? Špatné zvěsti se šíří jako lavina! Proč jsou lidi na sebe tak zlí!? Jak předcházet pomluvám a co s tím, když je to v éteru, jak se bránit a jak obrnit? Jak napravit pokaženou reputaci? Děkuji Vám za poradu a přeji hezký den Hana

Odpověď na dotaz

Hezký den, Hano,

Nevím, čeho se vaše téma týká. Možná je to téma pro právníka a v tom případě stojí za to, postavit se sama za sebe a dát pomluvám hranici. Při některých poradnách pro mezilidské vztahy bývají právní poradny zdarma.

Ať tak či tak, o své nevině víte vy. A jste si jistá. Lidskou zlobu ze světa nevymýtíte. A svým dětem můžete ukázat, jak svět funguje, a naučit je do života něco velmi cenného: Lidi jsou někdy pomlouvační, lžou a mají zlé řeči, aby druhým ublížili. Ale pravda se nakonec ukáže. A vaše máma stojí pevně na nohách, protože ví, že ona má pravdu. A proto může být laskavá a spokojená a nepostaví se z blbých řečí na uši.

Děti věří mámě. A v takových situacích se od ní učí síle a statečnosti. Tak se pomluvami netrapte dlouho, vyhlížejte radostné věci  v životě a ty sdílejte s blízkými. Pomlouvači jsou živí z našich strachů a nejistoty a milují, když nás zatáhnou do hry o pravdu. A bez naší pozornosti chřadnou, zkroutí se a uvadnou, jak staré listí. Pokud je to vážné a na žalobu, poraďte se a nechte se zastoupit u soudu. A jinak to pusťte. Nechte závistníky, ať si užijí svého, a vydejte se za hezkými situacemi v životě – do přírody, za dětmi, za tím, co vás těší...

Trpělivost, odvahu a sílu vá přeje Hanka

Počet:
zalozka