Proč se nehádat před dětmi

Dítě je jako houba. Nasaje do sebe vše, co se kolem děje. A to obzvláště to, co je pro něj emocionálně náročnější. Takže projev lásky se do něj zakousne jako klíště a ovlivní jej na celý život. Stejně jako projev nenávisti nebo neshody, který většina rodičů řeší hádkou před zraky dětí. Jde přeci o to, vyříkat si s partnerem vše na rovinu. A je jedno, že to děti uvidí, že to budou poslouchat.


Je to skutečně jedno?

Svět dítěte i jeho iluze o světě reálném vycházejí od jejich vzoru. Tedy od rodičů. Je-li dítě denně svědkem toho, jak se jeho rodiče láskyplně otlapkávají, vtipkují spolu, laškují, stane se pro něj svět už jen proto lepším místem pro život. Proč? Přijmou vzor lásky a tolerance. Budou si k sobě do budoucnosti hledat partnera, který jim bude skutečným partnerem, nikoliv někým, koho mohou dle libosti manipulovat.

Má-li dítě denně na talíři hádky, nesnášenlivost a odpor mezi rodiči, bude hledat nevědomky v budoucnosti to samé. Partnera, kterého mohou ovládnout. Nebo kterým mohou být ovládáni. A jejich život bude stejně nešťastný, jako je ten váš. Neustálé přetahování se o prostor, o pozornost, o život.


Úzkost a strach z ostatních lidí

Může se stát, že hádky, které máte s partnerem, mohou udělat z dětí neurotiky. Lidi, kteří se budou bát ostatních lidí. Můžou vejít do dospělého života s úzkostí, s neurózami, s nedůvěrou, se strachem a s malým sebevědomím. To vše souvisí s tím, pokud pro své dítě doma připravujete příjemné a láskyplné prostředí. Nebo pokud mu domov předěláváte na neustále vojenské bojiště.

S tímto vědomím si pořádně rozmyslete, zda stojí za to, abyste svého partnera zase slovy vykleštili za maličkost, když tím zprostředkovaně vyklešťujete i vlastní dítě. Vztah dítěte ke světu má vždy základ u vás a u vašeho partnera. Učí se nápodobou, nikoliv vzletnými slovy, které dítěti přednesete mezi hádkami a v kterých ho budete učit o pravdách lásky a spravedlnosti. Oni tu lásku a spravedlnost musí vidět u vás. Musí ji vidět ve vás.

---