Očkování dítěte

Očkování je v dnešní době velice ožehavým tématem a každým dnem se rojí čím dál tím víc odpůrců, kteří argumentují tím, že se očkuje samotným původcem daného onemocnění, byť oslabeným, ale přesto představujícím stálé riziko. Na druhé straně je stále ještě spousta zastánců očkování, zcela jistě ve většině mezi lékaři. Nejprve je potřeba si danou problematiku přiblížit, osvětlit si samotný princip očkování a také se podívat na různé typy vakcín, než si člověk utvoří závěr.

Důsledkem očkování je dosažení tzv. aktivní imunizace proti určitému antigenu nebo mikroorganismu. Aktivní imunitu můžeme v zásadě rozdělit na postinfekční (tedy získanou po prodělání nějaké choroby – např. člověk, který již jednou prodělal plané neštovice je proti nim imunní) a na postvakcinační (tu dosáhneme vakcinací, tedy očkováním). Principem očkování je tedy vpravení upraveného antigenu do organismu, kde dojde k vytvoření vlastních specifických protilátek právě proti tomuto antigenu.
Očkovací látka musí splňovat přísná kritéria. Musí být např. bezpečná pro organismus, specifická na daný antigen, dostatečně účinná, neměla by způsobovat žádné vážné nežádoucí reakce a také by měla být cenově dostupná.

Existuje několik typů očkovacích látek, které v zásadě dělíme do několika kategorií: atenuované (živý, ale oslabený virus nebo bakterie), usmrcené, anatoxiny (bakteriální toxiny, které jsou zbaveny své toxicity, ale stále mají vlastní antigenní kód zachovalý) a další.

Velkým argumentem pro odpůrce očkování jsou jejich možné negativní reakce, které mohou být lokální, celkové nebo neobvyklé. Je rozdíl především v jejich závažnosti. K tomu, aby se předcházelo těmto reakcím, je nutné každou vakcínu pečlivě otestovat, než ji je možné podávat. Většinou bývá problémem při nesnášenlivosti na danou vakcínu alergie na některou z jejích komponent (např. anafylaktická reakce u lidí s alergií na vaječnou bílkovinu, která bývá poměrně častou komponentou vakcín apod.). Je tedy důležité, aby lékař věděl o všech alergiích, kterými trpíte nebo případně jimi trpí vaše dítě.

V naší zemi se provádí pravidelná očkování např. proti záškrtu, tetanu, dětské přenosné obrně, hepatitidě B, černému kašli, haemophilus influenzae B (onemocnění hlavně dětského věku, vznikají otoky epiglottis = hrtanové záklopky, meningitida, hnisavá respirační infekce). Dále se v dětství provádí očkování tzv. MMR vakcínou (ta je proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím). Veškerá očkování a zasílání pozvánek na ně by měl u dítěte mít na starosti dětský lékař.

Kromě tohoto výčtu aktivní imunizace se ještě provádí zvláštní očkování (určené pro osoby se zvýšeným rizikem infekce, např. lékaři, zdravotní sestry, starší osoby atd.). V těchto případech se navíc očkuje proti hepatitidě A (= tzv. nemoci špinavých rukou; ta je doporučená obecně všem), sezonní chřipce. Někdy je zapotřebí očkovat i proti vzteklině po pokousání od neznámého zvířete. Dalším typem očkování je tzv. mimořádné, které je časté v průběhu různých pandemií, u přírodních katastrof atd.

Na závěr je třeba poznamenat, že očkování rozhodně není špatné. Je potřeba dbát na své zdraví a právě očkování je u mnoha nemocí nejúčinnější a mnohdy i jedinou možnou prevencí. Není ani důvod mít obavy u očkování dítěte. Přestože se jeho imunitní systém teprve vyvíjí, tak očkování do tohoto vývoje v drtivé většině případů nepůsobí negativně, ba naopak. Každopádně názor si o této problematice může každý udělat vlastní, ale je třeba si o tom najít skutečně kvalitní a důkazy podložené informace a nezůstávat jen u důvěřivosti typu „jedna paní povídala“. Zajisté vám spoustu užitečných informací ohledně očkování poskytne pediatr.

Nakonec kdyby nebylo aktivní imunizace, tak bychom dodnes jen těžce bojovali s celou řadou onemocnění, mezi něž patří např. pravé neštovice (ty byly vymýceny právě díky plošnému očkování), TBC (tuberkulóza), tetanus a mnoho dalších.

---