facebook
Dobré ráno, je sobota 14.12.2019 a svátek slaví Lýdie

Stydím se


Ilustrační fotografie


Hezký večer, Hanko! Po přečtení Vašich předchozích rad se mi to píše ještě o to hůř. Není pro mě nijak snadné napsat, že moje rodiče mám ráda zvláštním způsobem. Když jsem byla malá, tedy ve škole, často jsem zaznamenala opovržení od ostatních dětí. Většinou proto, jak jsem byla oblíknutá, v té době mně to bylo jedno. Nevnímala jsem to, co mám na sobě, ale jen ty posměšky. Byla jsem takový lajdák, neučesaná, možná i nemytá, s věčně neúplnými školními pomůckami! Prostě mě k tomu nikdo nevedl. Moje nehty byly okousané až do masa, a kousala jsem si je, až do doby, po kterou jsem bydlela s rodiči. Rodiče se děsivě hádali a často to bylo tak zlé, že když si na to vzpomenu, mám pocit, že mě to roztrhá. Díky své nevybouřené vášni nebrali vůbec ohledy na nás na děti. A myslím si, že si to ani neuvědomili a ani neuvědomují. Neměla jsem vůbec hezké dětství, tedy až na pár chvilek, které ale předtím provázel extrémní stres. Mám to v sobě tak zamknuté, až mě to děsí. A kdykoliv mě cokoliv dětství připomene, ať je to bývalá spolužačka ze základní školy, situace, pach, zvuk, jsem z toho natolik rozhozená, že tuto situaci neumím ani slovně popsat. Možná třas, křeč ve tváři a slzy, které zapomněly vytéct. Stydím se za ně. Moji rodiče, jsou extrémně konfliktní vůči okolí. Dle mého názoru se rodiče tak strašně zakonzervovali do sebe, že přestali vnímat okolí. Milují se italskou láskou. A my jsme byli jen osou, na které se ta jejich láska točila. Občas se vyklonili a nastolili nám nějaké řády, které v nicotné době pozbyly jakékoli platnosti. Nemyslím si o sobě, že bych byla hloupá, ale s ohledem na vše jsem nedosáhla vzdělání. Jsem jen vyučená. Trápí mě to, ale již bych v sobě nenašla sílu vzdělání navýšit. Na základní škole, jsem měla vždy nejvíce zameškaných hodin. Častokrát jsem byla doma, jen proto, aby si rodiče „odpočinuli“ z jakéhokoliv důvodu. Celý život mě provází nepříjemný pocit bezmoci. Vztek na mého despotického tátu, na věčné vyčítavé řeči mojí mámy a jejich celoživotní nespokojenost s celým světem. Navzdory všemu mám svůj život, do kterého se je bojím pustit. Spořádanou rodinu, milující, ale i milované dítě. Z celého srdce bych si přála, aby byli jiní. Abych mohla ovlivnit svou láskou jejich výchovu, tak jak to dělám u svého dítěte. Strašně se stydím za tento svůj hněv k nim. Nikdy bych nechtěla, aby moje dítě toto ke mně cítilo. Poraďte mi, Hanko, prosím, chtěla bych jim odpustit… Ivona

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

Hezký večer, Ivono,

Četla jsem váš dopis několikrát, abych přišla na to, co je vaše otázka. Mezi řádky vidím téma: „Mám ráda své rodiče, ale stydím se za ně, protože jsou velmi konfliktní. Z dětství si nesu mnoho křivd. Nyní mám šťastnou rodinu. Domnívám se, že je správné rodičům odpustit a víc se stýkat společně s nimi a svou rodinou, přestože se na ně stále velmi zlobím. Bojím se však, že negativně ovlivní harmonii mojí rodiny.“

1. To, že vám různé detaily připomenou dětství tak, že se vám dělá fyzicky špatně, znamená, že vám dobře funguje emoční paměťové centrum v mozku. Jmenuje se amygdala a ukládá si do paměti všechny emoce. Nerozlišuje však mezi minulostí a přítomností. Každý detail, který je podobný minulosti (kamarádka, vůně, slova, tón hlasu...), vytáhne z emoční paměti pocit, který patřil minulosti. To proto, aby nás chránil, a my jsme se vyhnuli podobné bolesti. Lék na to je přítomnost, dech a pozornost tělu. Minulost nezměníte, můžete však ovlivnit přítomný pocit. Jen se dívejte do těla a dýchejte do toho místa. Vydržte to tak dlouho, až se napětí uvolní. Nepřemýšlejte, s čím bolest souvisí. Prostě dýchejte.

2. Chraňte harmonii své rodiny. Rodiče nezměníte. Někdy se stane, že se změní sami, někdy ne. To, že jste schopná takové reflexe, se kterou jste napsala dopis, znamená, že jste chytrá. A také, že máte velkou životní sílu, se kterou jste vše přestála.

3. Odpustit ve vašem příběhu znamená pustit se minulosti. Podívat se, v čem jste dobrá a to spolu se svým mužem a dětmi rozvíjet. Dívat se dopředu. Přestat se litovat za staré křivdy, vzdělávat se, číst, jít do kurzu, který je blízký vašemu srdci. Odpustit znamená připustit, že rodiče ani minulost nezměníte a že je možné jít dál svou

cestou. Odpustit znamená dovolit si nechat rodiče žít si vlastním způsobem života. A chránit před jejich zlobou sebe a děti.

4. To, že se zlobíte, také znamená, že jste zdravá – protože zloba nám nese sílu, abychom mohli změnit to, co ohrožuje náš život. Nejlepší je využít ji k úklidu, ke sportu, k tomu vyrazit ven, mezi lidi. Všimněte si, co dělá vaše tělo, když se zlobíte – máte sílu v rukách, v nohách, v hlase. Užijte si ji, vytančete ji s dětmi, uvolněte ji ve zpěvu... Když zvládnete tohle, osvobodíte se. Staré trápení nad vámi ztratí svou moc.

5. Změnit to ale můžete jenom vy.

Hodně štěstí, Hanka





Znalost jazyka otevírá dveře

Snažit se studovat cizí jazyk a pohybovat se v mezinárodním prostředí? V dnešní době se tento trend posledních let stává samozřejmostí u každého člověka. Můžeme se inspirovat například u situace dnešních absolventů vysokých škol...

Hubnutí

Při své výšce 169cm vážím 87kg. Váhu mám rozpoloženou, po celém těle, jsem typ jablko, nejvíce tuků mám na břiše a na zádech a velký prsa. Bojuji, se svojí váhou, co vím. Nechci být tlustá. Cvičím, jím tak nějak zdravě...

Moje rodina, mě už nepotřebuje!

Mám pocit, že mě moje rodina nepotřebuje. Mám syna a dceru, ale jsou už velcí. Přála bych si, aby mi dali vnoučátka, ale dávají si načas. Myslím, že se jich asi nedočkám...

Podělte se o své názory na tento článek.
zalozka