facebook
Dobrý večer, je neděle 18.8.2019 a svátek slaví Helena

Moje rodina, mě už nepotřebuje!


Ilustrační fotografie


Dobrý den, paní Havlová.
Mám pocit, že mě moje rodina nepotřebuje. Mám syna a dceru, ale jsou už velcí. Přála bych si, aby mi dali vnoučátka, ale dávají si načas. Myslím, že se jich asi nedočkám. Nemám žádné kamarádky, se kterými bych mohla trávit volné chvíle. Bojím se i navázat kontakty s lidmi a ani je nepotřebuji. Od té doby, co mi děti odešly z domu, jsem sama. Skoro mě nenavštěvují. Nevím, kde jsem v životě udělala chybu. Když jsem sama, propadám tak silné depresi, že mně vadí se koukat na televizi, když se tam lidi smějí. Vytáčí mě to. Paní doktorka mi dala prášky, ale po nich jsem spíš přibrala a navíc jsem pořád unavená. Nemůžu spát, ale jsem ospalá a nic se nelepší. Myslíte, že byste mi mohla poradit? Děkuji Vám, S.H.

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

Milá paní Simono,

vezmu to postupně:

„Mám pocit, že mě moje rodina nepotřebuje.“ Je to opravdu jen pocit. Hluboko v sobě jako děti vždycky potřebujeme mámu. Jen je někdy čas se vzdálit. Především, když dospějeme a potřebujeme se učit stát na svých nohách. Někdy se děti vzdalují, když nejsou dobré podmínky. Ale vnitřní vrozená touha nás pořád láká do mateřské náruče.

Nejtěžším mateřským úkolem je vyprovodit děti do světa. Poté, co jim dáme svoji péči a lásku a ony vyrostou, potřebujeme hodně síly a lásky a důvěry, abychom to ustály dívat se, jak jdou životem samy, jak padají a vstávají a učí se... Potřebujeme hodně lásky k sobě a hodně sebeovládání, abychom jim přestaly mluvit do života. Protože takový je řád světa. Mládě, které se pořád drží mámy, je slabé mládě, a v divočině zahyne. Původní národy dobře znaly úzkost a strachy ženy, které mláďata odcházejí z domova. A měly dobré nástroje, jak s tím pracovat. Nesmírně si vážily těchto žen a jejich moudrosti. Naše kultura se k tomuto dědictví vrací jen pomalu. Ale vrací. Podívejte se na knížku od Carol Schaefer: Pro příštích sedm generací. Je o 13 domorodých babičkách z celého světa, které se daly dohromady, aby přinesly zpátky starou moudrost.

Tuto moudrost v sobě máte i vy. Dávná tajemství přírodního léčení, schopnost učit druhé tichem a laskavým pohledem a dotekem – to všechno spí i ve vašich genech. Tato moudrost

se snaží vyklubat na svět třeba i tím, že dobře víte, co by vám pomohlo. Že jsou to například blízcí lidé, kamarádky, příroda, kontakt. Jen jste moc smutná a zklamaná, tak to pro vás není lehké. Dobře víte, že léky vám nepomohou. Ta pradávná moudrost ve vás vám nedá spát. A také máte naději – proto píšete tento dopis. Jste připravená být zase šťastná. A povím vám, co jako máma potřebujete udělat teď, co potřebují od vás vaše děti. Už jste je dost nakrmila. Dost naoblékala. Teď je vaším mateřským úkolem být šťastná. To dá vašim dětem výživu, kterou potřebují dnes: „Naše máma toho prožila tolik těžkého. A je tak úžasná, že se přesto dokáže smát.“ Najděte si lepší terapeutku než tu, která vám jenom předepíše léky. Někoho, kdo vás krok za krokem podpoří v cestě. Zajímejte se o svoje předky – co uměla vaše máma, babička, prababička? Kde to můžete zjistit? Co vidíte v jejich očích na starých fotkách? Dovolte si cítit smutek i hněv. Vyplakejte to a vynadávejte v lese. A potom se dívejte. Na svět. Na lidi. Hledejte něco, čeho jste si ještě nikdy nevšimla. Nemusíte se hned seznamovat. Buďte tichá tak dlouho, jak se vám bude chtít. Jen choďte ven a pozorujte lidi a vesmír. Máte v sobě víc moudrosti, než si sama myslíte. Proto jste napsala tento dopis. Jste připravená být zase šťastná.

Přeji vám krásné léto,

Hanka

PS: Víte, že vaše jméno Simona znamená: „Ta, která umí naslouchat“?





I vy budete jednou stará I vy budete jednou stará

Je vám dvacet, třicet nebo čtyřicet? Jste v produktivním věku, kdy máte vše ještě v rukou. Kdy si ještě stále připadáte jako mladá a prakticky nesmrtelná.

Znalost jazyka otevírá dveře

Snažit se studovat cizí jazyk a pohybovat se v mezinárodním prostředí? V dnešní době se tento trend posledních let stává samozřejmostí u každého člověka. Můžeme se inspirovat například u situace dnešních absolventů vysokých škol...

Hubnutí

Při své výšce 169cm vážím 87kg. Váhu mám rozpoloženou, po celém těle, jsem typ jablko, nejvíce tuků mám na břiše a na zádech a velký prsa. Bojuji, se svojí váhou, co vím. Nechci být tlustá. Cvičím, jím tak nějak zdravě...

Podělte se o své názory na tento článek.
zalozka