Zánět středního ucha

Pravděpodobně většina z nás někdy pod odborným názvem otitis media onemocnění „dostala“, určitě na něj máme různě živé vzpomínky ze školkových let. Tato nepříjemná nemoc dokáže pěkně potrápit bolestí, teplotou či výtokem a ve vzácných případech může mít i vážné následky. Postihuje nejen mladší děti, nýbrž také dospělé a především kojence a batolata. V poslední zmíněné kategorii onemocní minimálně 2/3 dětí zánětem středního ucha alespoň jednou.

Nejčastěji je zánět způsoben viry, společně s rýmou nebo chřipkou či po ní. Často pak na oslabený terén nasedá bakteriální zánět a infekci tak zkomplikuje. Proti některým bakteriím vyvolávajícím tyto záněty je možné děti očkovat (tzv. pneumokoky), proti některým jsou očkovány pomocí hexavakcíny (Haemophilus). Jak bakteriální tak virová infekce do středouší proniká zejména skrze Eustachovu trubici z nosu či nosohltanu (tato tenká trubice pomáhá vyrovnávat tlak mezi středouším a nosohltanem). Některé viry mohou do středouší být přeneseny krví, některé bakterie do středního ucha vniknout po propíchnutí bubínku (přesto není tato komplikace důvodem k neprovedení paracentézy, je-li indikována jako léčebný výkon).

Jak zánět středního ucha poznat?

Eustachova trubice oteče a hromadící se zánětlivá tekutina nemůže nikam odtéci, tlačí na bubínek. Prvním příznakem tak bývá silná bodavá bolest v oblasti ucha. Starší děti jsou schopny bolest lokalizovat, miminka se mohou chytat za ouška. Zánět provází také pocit tlaku přímo v uchu, zvracení, zhoršení sluchu, neklid, průjmy, zvýšená teplota či zchvácenost.
Co s tím?

Pokud má dítě (i dospělý) rýmu, je důležité pořádně smrkat a udržovat nos průchodný, aby zánětlivý sekret nezatékal někam, kam nemá. Jako první pomoc jsou vhodné běžně prodejné léky proti bolesti, první volbou u dětí by měl být některý z preparátů s paracetamolem (Panadol, Paralen). Pomoci také mohou obklady na ucho, někomu studené, jinému teplé. Pokud zánět neustupuje během 2-3 dní nebo se zhoršuje, je potřeba navštívit ORL oddělení. Tam lékař prohlédne bubínek a rozhodne o léčbě. Pokud je zánět stále v prvotních fázích, dostane dítě tlumící léky a protizánětlivé či antibiotické kapičky. Je-li zánět řádně rozběhlý nebo již dekretující, provede tzv. paracentézu, což je v podstatě propíchnutí bubínku. Zároveň odsaje zánětlivou tekutinu a tak dochází k výrazné úlevě, přestože je zákrok mírně bolestivý. Tekutina se poté kultivuje a dle výsledků z mikrobiologického vyšetření se nasadí antibiotická léčba.  

Mezi nejčastější komplikace zánětu středouší patří opakované záněty. Ty pak vzácněji mohou poškodit sluch nejrůznějšími mechanismy (srůsty, změny na bubínku, postižení nervů, zvápenatění…). Nejnebezpečnější, naštěstí relativně vzácnou komplikací je zánět mozkových blan. Původcem tzv. meningitidy je již výše zmíněný pneumokok.

Záněty středního ucha jsou častější u chlapců, dětí v jesličkách či školkách, dětí krmených umělou výživou, dětí rodičů kuřáků, jež jsou pasivnímu kouření vystaveny a také u dětí, jejichž rodiče či sourozenci na tyto záněty trpěli.

---