Výživné rozvedeného manžela

Za trvání manželství mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost, a to takovou, aby jejich majetková a kulturní úroveň byla srovnatelná. Mají-li manželé v této otázce mezi sebou spory a například manžel nezajistí své manželce stejnou majetkovou úroveň, lze se obrátit na soud, který autoritativně určí vyživovací povinnost. Platí stejná míra výživného i pro rozvedeného manžela?

U rozvedených manželů již neplatí rovnocenná vyživovací povinnost. O výživné může žádat ten rozvedený manžel, který není schopen zajistit si živobytí. Zákon stanoví, že takové výživné pro rozvedeného manžela by mělo být přiměřené podle schopností, možností a majetkových poměrů bývalého manžela.  O výši výživného postačí uzavřít dohodu, a to i ústně. Nicméně z hlediska případného budoucího dokazování nároku na výživné, lze doporučit, aby dohoda byla uzavřena v písemné formě. Nedojde-li k dohodě, rozhodne na základě žaloby o výživném soud.

Existuje jedna výjimka, podle které náleží rozvedenému manželovi výživné ve stejném rozsahu jako za trvání manželství.  A to za podmínky, že tomuto manželovi byla rozvodem způsobena závažná újma a zároveň se na rozvratu manželství převážně nepodílel. Dá se předpokládat, že na takovém případě se rozvedení manželé nedohodnou a věc rozhodne na návrh manžela požadujícího výživné, soud.  Jestliže soud uzná všechny okolnosti a uloží vyživovací povinnost, náleží toto vyšší výživné nejdéle po dobu tří let od rozvodu manželství.

 

---