Právní domněnky otcovství

Již tradičně se od doby římského práva vychází ze skutečnosti, že matka dítěte je vždy jistá.  S určením otcovství to již tak zřejmé být nemusí a případná neshoda může vést až k soudnímu řízení. V prvé řadě se při určení otcovství řídíme tzv. právními domněnkami.

Podle první domněnky je otcem dítěte manžel matky, jestliže se dítě narodilo v době od uzavření manželství do skončení třístého dne po zániku manželství. Jestliže se však žena znovu provdá, považuje se za otce pozdější manžel, a to i za situace narodí-li se dítě před uplynutím třístého dne od ukončení předchozího manželství. Zjednodušeně řečeno je tedy základem první domněnky otcovství fakt, že otcem dítěte je manžel matky.

Podle další domněnky je otcem dítěte muž, který uznal své otcovství společným prohlášením s matkou učiněným před matričním úřadem nebo soudem. Tímto způsobem lze dokonce určit otcovství i ve vztahu k nenarozenému, ale již počatému dítěti. V praxi se již objevily případy obcházení zákona, kdy matka dítěte učinila souhlasné prohlášení k otcovství s mužem, který nebyl biologickým otcem dítěte. Takový postup je však neoprávněný.

Podle poslední domněnky svědčí otcovství muži, který se intimně stýkal s matkou v době, od které do narození dítěte neuplynulo méně než stoosmdesát a více než třista dnů. K určení otcovství na základě této domněnky je zapotřebí pravomocné rozhodnutí soudu.

---