Tuberkulóza

V dnešní době se rozmáhá trend boje proti očkováním. Ne všechna očkování jsou nutná, ale existují samozřejmě taková, která bychom ze svého očkovacího kalendáře škrtat neměli. Nicméně stále platí, že žádný extrém nevěstí nic dobrého. Ačkoliv se v dnešní době očkování proti tuberkulóze u novorozenců poněkud upouští, není zdaleka vyloučeno, že se toto onemocnění může u nás opět rozšířit už jen proto, že jeho vymýcení v celosvětovém měřítku bylo neúspěšné.


Tuberkulóza je infekčním onemocněním a jejím původcem je bakterie Mycobacterium tuberculosis. Existuje více druhů bakterií Mycobacterium (např. avium), které mohou způsobit onemocnění podobné tuberkulóze právě u neočkovaných dětí.


Toto onemocnění se přenáší pomocí kapének při kýchání, kašli, případně jen při mluvení. Nejčastěji bývá dítě nakaženo od dospělého, který trpí plicní formou tuberkulózy (v této formě je bakterie přenášena kapénkami). Mycobacterium tuberculosis se ovšem neusídlí v novém organismu ihned, právě proto se dítě nakazí nejsnadněji od nemocného rodinného příslušníka, se kterým je dlouhodobě v kontaktu.


Existuje samozřejmě více forem tuberkulózy projevující se zduřením podčelistních uzlin, patrné jsou příznaky zánětu patrových mandlí, při čemž nemocný netrpí teplotami. Může se také vyskytnout tuberkulóza různých orgánů, např. ledvin, střev, kostí, kůže atd.


Častější formou je ta plicní, dělící se na primární, postprimární a akutní miliární tuberkulózu. Primární forma bývá bezpříznaková a lze ji odhalit jedině provedením prostého RTG snímku hrudníku. Postprimání forma je častá v pubertě a ta již má klinické příznaky, mezi které se řadí kašel, hubnutí, teploty a v pokročilejším stádium případné vykašlávání krve. Poslední formou je tzv. akutní miliární tuberkulóza, kdy jsou patrny příznaky: teplota, dušnost a celková zchvácenost.


Tuberkulóza se u dítěte většinou diagnostikuje na základě souvislosti s nemocným dospělým, který pobývá dlouhodobě s dítětem. Další metodou, kterou lze toto onemocnění odhalit je prostý RTG snímek hrudníku (pro přesnou diagnostiku si s prostým snímkem nevystačíme, ale je zapotřebí využít škálu specifických zobrazení – tomografie) a nakonec provedení tuberkulinové zkoušky, kdy se měří kožní reakce na speciální jednotky, které do kůže vpíchneme.


Tuberkulóza se léčí konzervativně za pomoci antituberkulotik (např. rifampicin, streptomycin, pyrazinamid a další).

---