Když má dítě imaginárního kamaráda - 2. část

V první části jsme si představili pojem „imaginární kamarád“ a kdo nebo co to vlastně je. Nyní si povíme něco o tom, jak na tento jev nahlíží odborníci a kdy se neviditelný kamarád vytratí z dětské fantazie.


Já to nebyl, to on!

Problém nastává, když se dítě začne na svého kamaráda vymlouvat. Třeba na něj shodí to, že rozlil pití nebo rozbil květináč. V tuto chvíli je však třeba být důsledný a přenechat zodpovědnost za kamaráda dítěti - „Punťa rozbil květináč?“ „Tak to ale budete muset uklidit spolu.“ V žádném případě se ale nesnažte dítěti imaginárního kamaráda vymlouvat a tvrdit mu, že žádný Punťa přeci neexistuje. Klidně se ho na něj ptejte, jak vypadá, jak se má apod. Podporujete tím fantazii dítěte a také jeho vyjadřovací schopnosti. Často se skrz kamaráda dozvíte o trápeních svého dítěte o kterých jste možná neměli ani tušení.


Neviditelný kamarád dětem prospívá

Psychologové potvrdili, že imaginární kamarád prospívá dětské psychice a je pro ni dokonce zdravý. Jak již bylo řečeno, může mu sloužit jako takový trenažér na přípravu na vztahy s okolním světem. Dokonce mu pomůže rozhodnout se, k jakému typu osobnosti přátel bude v budoucnu inklinovat. Dítěti může také dělat po dobu vaší nepřítomnosti společnost a může působit jako kamarád na hraní, ale i jako zpovědní vrba či utěšitel. Funkci rodiče a náhradu rodičovské lásky a péče by ale splňovat neměl. Dbejte tedy na to, abyste s dítětem trávili dostatek času, všímejte si jeho fyzických a citových potřeb a vytvářejte si tak vzájemnou důvěru.


Kdy kamarád odejde?

Imaginární kamarád často odchází, aniž byste byli předem upozorněni. Dítě o něm prostě přestane mluvit. Stává se tak s nástupem do školy, ale jeho pobyt může přetrvávat i nadále. Poté je však dobré situaci konzultovat s psychologem. Kamarád se může později i na čas vrátit, ale dítě už má jasnou představu o realitě a o fikci. Často se tak může vyrovnávat s neshodami v kolektivu nebo s rodiči.

---