Mezigenerační rozdíly: prarodič – vnuk

Každá babička a dědeček se na vnoučka již od početí velmi těší. Po narození si s ním užívá každou volnou chvilku, kdy ho může pohlídat, trávit s ním čas a naučit ho věci, které jeho rodiče neumějí.  Když je vnuk či vnučka malá, upoutá pozornost svou roztomilostí a tím, jak hezky papá a roste. Když však začne chodit do školy, leck    terý prarodič se zaměří na jeho prospěch, na to, jak vypadá a jak se chová, aby se mohl chlubit svým vnoučkem paní „od vedle“.

Když je jeden „lepší“ než druhý

Každé dítě je jiné, některé má talent na studia, jiný třeba na výtvarné či umělecké činnosti. Prarodiče však často upřednostňují studia, protože oni sami tuto možnost dříve neměli, a tak mají pocit, že dítko - studijní typ jim zajistí před ostatními více „prestiže“. Tato situace je však zejména u sourozenců velmi zatěžující nejen pro dítě, které je znevýhodňované tím, že dostatečně nesplňuje představy prarodičů, ale i to chválené, kterému přijde tato situace často trapná a nespravedlivá. Dítě, které není studijní typ, se poté cítí jako méněcenné, nemilované a neschopné.

Prarodiče nepředěláte

Pokud se v rodině objeví případ, kdy jsou dva sourozenci porovnáváni prarodiči a jednoho vnuka či vnučku berou za toho „lepšího“, je třeba si s dospívajícími na toto téma promluvit. Je vhodné jim vysvětlit, že babička s dědou už jsou staří lidé, byli vychováni jiným způsobem a nikdo je už nepřevychová. Sami si totiž často ani neuvědomují, že jedno dítě nápadně vyzdvihují a schopnosti toho druhého přehlíží nebo je v horším případě shazují, což může mít velmi špatný dopad na jejich sebevědomí a celkovou psychiku.

Debata s prarodiči na toto téma je zcela zbytečná – když je upozorníte na jejich špatný vliv na vnuky, určitou dobu jsou schopni se kontrolovat. Po chvíli však opět spadnou do stejného stereotypu. Vnukům nezbývá nic jiného, než se nad to povznést a zachovat si dobré vzájemné vztahy.

---