Když má dítě imaginárního kamaráda

Je známo, že dítě disponuje velkou fantazií, kterou jsme my, dospělí každodenním shonem a starostmi již tak trochu vypudili ze své mysli. Proto se stává, že představy svého dítěte často nechápeme a při jakékoliv odchylce od „normálu“ zpozorníme a máme zbytečné obavy. Jednat se může například o imaginárního kamaráda našeho dítka. Povídá si jakoby „samo pro sebe“ a vám to přijde divné? Naopak. Je to zcela přirozené.


Jak neviditelný kamarád „vypadá“

Kamarád, kterého dospělí nevidí, tráví většinu času s celou rodinou – sedí s námi u stolu, dívá se s námi na televizi, jede s námi na výlet a především – hraje si s naším dítkem. Tento společník se nejčastěji objevuje kolem 3–5. roku dítěte. Podoby může mít různé – může to být obyčejný člověk, pohádková bytost nebo zvířátko. Pro nás dospělé to však znamená obrnit se trpělivostí a disponovat silnými nervy, protože takový kamarád nás může často dostat do úzkých. Na druhou stranu je tento jev ukázka úžasné dětské fantazie.


Je to vůbec normální?

První, co nás u takového dítěte s neviditelným kamarádem napadne je to, zda se necítí osamělé či není citově vyprahlé. Psychologové však tento jev považují za celkem běžný. To, že má dítě imaginárního kamaráda, je záležitost rozvíjení představivosti a uvědomování si světa - svým způsobem se také učí nebýt na rodičích tolik závislé. Tento vztah zároveň pomáhá utvářet další vztahy s vrstevníky – slouží mu jako takový cvičný model. Někdy to však může znamenat, že se dítě snaží vyrovnat s citovými a emočními výkyvy či přáními. Dbejte tedy na to, aby se starosti a neshody v rodině neodrážely od dítěte.

---