Dítě - Disciplina nebo svoboda?

Před časem jsem odpovídala na zajímavý dotaz: „Sama sobě neumím práci zorganizovat. Vím to o sobě, ale chci svoje děti práci naučit. Vedu je k tomu, aby si den dopředu naplánovaly a napsaly co budou následující den dělat a to pak samostatně dodržely. Naučím je tím si svoji práci zorganizovat? Ale také: Naučím je svobodně se rozhodovat  nebo budou vždy spoléhat na zadané úkoly a kontrolu? Budou pracovat protože chtějí nebo protože budou čekat pochvalu v podobě spokojeného zadavatele práce?“

My sami – dospělí, rodiče - hledáme mezi polaritami: řád, disciplina, plán nebo  plynutí, přizpůsobení se, flexibilita? Svět má obě polarity zároveň. A každý z nás má individuálně namíchaný poměr mezi disciplinou a "však to nějak dopadne". Co je lepší? V dnešní době společensky žádanější a praktičtějsí je PLÁN - prozíravost, odhadování důsledků. To patří ale k těm nejmladším programům v našem mozku.

Podívejte se na pračlověka. Měl plán? Plánování přežití řešily jeho instinkty - najíst se, rozmnožit se, udrže tlupu pohromadě. Když se nehoním za mamutem, nebojuji s cizí tlupou - tak ležím. Mazlím se s pračlověkyní a pračlovíčky. Tohle v sobě máme mnohem zakořeněnější. Touha mít pohodu je geneticky mnohem přitažlivější, než si dělat přesné plány.

Proč bychom tedy měli být disciplinovaní? A na to se vlastně ptala čtenářka - Kde je hranice mezi vnitřní svobodou a robotismem? Ze škol a z výchovy si často neseme nechuť k disciplině. "Nebudu se přizůsobovat cizím pravidlům! Budu si dělat, co já chci!"

Klíčem je význam slova disciplina, z latiny to znamená "být  žákem sám sobě". Mít osvojenou svoji vnitřní sílu. Umět porovnat zisky a ztráty. Umět si krátkodobě něco odříct a zůstat s laskavostí a klidem a důslednstí při činnosti, kterou bych nejradši odložila. Těžké, že?

Děti se učí díváním, učením, spolužitím. Fungují na lásku a harmonii. Pravdu o světě cítí tělem a emocemi. Okamžitě cítí rozpor mezi slovy, která jim říkáme a tím, co vidí.

Takže cesta osvíceného rodiče? Být sám disciplinovaný tak přirozeně, že je to inspirující a dítě touží to napodobovat. Moje odpověď pro čtenářku je:

Víte, co si myslím? Že není úplně pravda, že si neumíte práci zorganizovat. Už to, jak systematicky a logicky jste napsala otázku, svědčí o tom, že někde to funguje. Vystavějte to s dětmi na těchto situacích. Plánujte s nimi nahlas to, co máte jistotu, že vyjde. Udělejte z toho hru. Třeba: "Zítra v devět pojedeme do zoo. V kolik musíme vstát, abychom to stihli než bude ručička na devítce?..." A druhý den: "Vidíte, to se nám včera povedlo uhodnout kolik času budeme potřebovat. A proto jsme tu dnes hezky ráno a vidíme zvířátka snídat..." Something like this

A taky POJMENOVÁVEJTE (nekritizujte, nehodnoťte) důsledky. "Tohle jsem si včera zapomněla naplánovat a tak jsem dnes nestihla všechno nakoupit a mám z toho špatnou náladu."

Pravým darem discipliny a řádu je, že nám nese jistotu a klid. A tou jistotou může být i to, že věci mohou dopadnou  jinak, než jsme je naplánovali, ale máma (táta) si s tím ví rady.

Dlouhá odpověď - ale trénink vnitřní discipliny je na celý život.

---