Jak jednat s dítětem v pubertě?

Dobrý den, Hanko, mám 11letou dceru, u které už propuká puberta. Někdy je jak vyměněná - odmlouvá, dělá obličeje. Když jí něco řeknu, ať udělá, tak dělá pravý opak. Kolikrát je to neúnosné. Poraďte, jak s takovým dítětem jednat? Myslím si, že zakazovat jí chodit ven, nebo kamarády, není řešení. Ale zase jsou dny, kdy je rozumná a pomáhá mi bez sebemenších problémů.

 

Na dotaz odpovídá Hanka Havlová - terapeutka

 

Je to tak. Děti je v určitém věku třeba vyměnit. Protože jinak by zůstaly dětmi a nepostavily by se na vlastní nohy. Zůstaly by závislé na nás. A až my – rodiče – bychom umřeli, ony by také umřely, protože by byly bezmocné. A tak by umřel celý lidský svět :-)

 

Příroda nám nadělila moudrý dar. Pubertu. Abychom se osvobodili od závislosti na rodičích a celé lidstvo tak mohlo přežít. Ten dar má několik částí – je to taková stavebnice:

 

1. V určitém věku nám pošle do těla víc síly a rozhodnosti dělat si všechno, JAK CHCI JÁ!

 

2. Evoluce zjistila, že bude prospěšné, když se lidské mládě bude učit zkušenostem od starších a moudřejších. Běžně je to u mláďat v přírodě tak, že těsně po narození stoupne prudce produkce pohlavních hormonů, aby se Život mohl dál rozmnožovat. U lidského rodu se ukázalo, že je moudřejší (a životaschopnější), když mláděti ti starší předají zkušenosti. A tak těsně po narození u lidského mláděte stoupne produkce pohlavních hormonů, a hned potom mozek prudce šlápne na brzdu. A tu brzdu drží až asi do deseti, jedenácti, dvanácti let. Tehdy se děti učí! Potom to Mozek odbrzdí. Energie a pozornost se najednou prudce obrátí k zájmu o přežití druhu – rozmnožení. „Co si mám vzít? To mi nesluší. Co si o mně myslí?“ Zdobení, chichotání. A do toho obrovský vnitřní zmatek z jiného vnitřního pocitu a prožívání. Neznalost, jak s těmi energiemi zacházet.

 

3. Tak, jak se mozek neustále vyvíjí a jeho jednotlivé části prodělávají „rekonstrukci“, v pubertě jsou v rekonstrukci části mozku odpovědné za: klidnění emocí... odhadování důsledků svých rozhodnutí... Vidíte to už? My se jich ptáme: Kam myslíš, že to povede? Co chceš v životě dělat? Jak si myslíš, že to dopadne? A vyšilujeme z odpovědí: To je jedno. Nevím. Ale oni říkají v tu chvíli pravdu! Fakt nevědí. Tato část mozku je právě v rekonstrukci. Rekonstrukce Národního divadla. Prostě zavřeno!

 

Když to celé propojíte, uvidíte své dítě v jiném světle. Zevnitř se dere na povrch sexuální energie, se kterou nemám žádnou zkušenost a která mě ovládá. Příroda (instinkt) mi velí: Jestli máš přežít, otestuj všechno, co ti Oni nabízejí, a hledej nové cesty! A tak mají TOLIK síly rozkopávat nám všechny naše Hodnoty, které jsme jim dosud nabízeli. A co neustojíme, to odhodí. A co ustojíme, to si ponesou dál do svého života.

 

A hledání nových cest je velice nebezpečné a riskantní. Cesta neznámou džunglí. A příroda ví, že to někdo musí prozkoumat. A tak jim v mozku odpojila strach z nebezpečí. Rekonstrukce Národního divadla. Bojíme se jenom my, rodiče. Protože se nám to v mozku zase propojilo. Nebojte. Jim se to taky znovu spojí. A do života si ponesou jenom to, co jsme si ustáli.

A proto universální rady pro rodiče dospívajících dětí:

1. Vyberte si jednu, dvě, maximálně tři hodnoty, na nichž vám opravdu záleží a na těch DŮSLEDNĚ TRVEJTE.
2. Všechno ostatní pusťte. V důvěře, že Příroda je moudrá a mocná.
3. Puberťák má nárok na bordel v pokojíčku. Jak přijde do puberty, zavírám dveře a nechodím tam (jsou-li mi život a moje zdraví milé). Trvám na tom, že pořádek bude ve společných prostorech.

 

A to je všechno :-) Jen respekt a láska vás tím provedou.

Trpělivost a štěstí přeje Hanka

---