Příběh ze supermarketu

„Běžný rodič“ – to samozřejmě nejste vy - odpoledne po práci. Vyzvedne děcko ve školce, teď ještě rychle nakoupit, a konečně domů.

Střih.

V supermarketu. Dítě leží na zemi, mlátí kolem sebe rukama a nohama a příšerně kříčí. Chce slona (bagr, osmou čokoládu, druhou panenku…)

Ptávám se dospělých: Co udělá „běžný rodič„ v této situaci? Přichází rozmanité odpovědi:

- Vysvětluje mu to („Jak to pomáhá?“, ptám se. „No, vlastně nepomáhá“)
- Koupí mu slona (aby už to měl za sebou, všichni na něj nekoukali  a cizí ženské mu neradily, jak má vychovánat dítě)
- Koupí mu slona a doma mu ho zakáže
- Dá mu na zadek
- Taky začne křičet
- Nechá ho tam
- Odtáhne ho ze supermarketu a dá mu na zadek potom

Představa běžného rodiče nám dovolí mít odstup od sebe – o sobě míváme sebeobraz, že to zvládáme. Že vždycky umíme s děckem promluvit tak, aby to pochopilo. Že se „nám“ nevzteká, protože jsme dobří rodiče. Ale nakonec se všichni shodneme, jak dobře tuto nesnesitelnou situaci známe. A jak snadno se po náročném dni cítíme v této chvíli bezmocní. A že z „tradiční výchovy“  máme v těchto chvílích vyšlapané dvě cesty :

-    Seřezat dítě
-    Uhnout a koupit mu, co chce

Proč se to děje, proč jsme jako rodiče v pořádku a jak z toho ven? Čtěte dále: Proč se dítě vzteká a také Prevence protržení emoční přehrady)

---