Úskalí výchovy dítěte ve smyslu cukru a biče

Výchova formou pozitivní motivace odměnami kombinovaná s negativní odezvou na nevhodné chování dítěte v podobě trestu je poměrně častá a přirozená. Málokdo si však uvědomuje i některá úskalí s tím spojená. Pojďme si proto některá z nich představit.

Tresty bývají nedílnou součástí výchovy snad ve většině rodin. Rodiče tak upozorňují vyrůstající dítě na nesprávné chování. Účelem trestů je tak to, aby se dítě poučilo a rozeznalo, jaké chování je vhodné a jaké už nikoli. Zřejmě ne úplně vhodným důvodem pro aplikaci trestů je jejich užití jen proto, že samotný rodič byl ve svém dětství trestán. Nebo v případě, kdy si již s nastalou situací neví rady a použije trestu k jejímu vyřešení. Mnohdy je to reakce na obavy o dítě a jeho bezpečnost.

Tresty ve formě fyzického políčku si dítě pamatuje dlouhodoběji a většinou se tak vyvaruje nežádoucímu chování. Ruku v ruce s tímto trestem však mnohdy přichází i negativní pocity dítěte, jako je ponížení, strach a vztek. Uvádí se, že v pozdějším věku se tyto nahromaděné pocity mohou přeměnit v agresivní chování, kdy dítě bude považovat určitou formu násilí za normální. To je právě jedna z negativních stránek trestání dětí. Vedle toho psychické tresty bývají pro děti ještě nepříjemnější, kdy je jim například znemožněna jejich oblíbená činnost, nebo naopak musí vykonat nějakou neoblíbenou aktivitu. Je-li takové trestání častější, způsobuje až pocity méněcennosti a může vyústit až do podoby různých neuróz. Nejnevhodnější formou trestání pak bývá odepření rodičovské lásky.  

Vedle toho se zdá být odměna neškodným motivátorem dětského chování. Opak je však pravdou. Opět musí rodiče použít tento prostředek k tomu, aby se jejich dítě chovalo žádoucím způsobem. Přičemž bez slibované odměny by to pravděpodobně neudělalo. Dítě si pak neuvědomuje, že je důležité se takovým způsobem chovat, ale soustředí se většinou pouze na slibovanou odměnu. Ať už je nabízená odměna slovní ve formě pochvaly nebo věcná, dítě má většinou tendenci začít uvažovat způsobem, co ze svého chování bude mít. A do pozadí ustupuje význam samotného kýženého slušného chování, kterého chtějí rodiče docílit.

Přeorientovat se na způsob výchovy bez užívání trestů a odměn není ničím jednoduchým. Rodiče by v takovém případě museli vynaložit na samotnou výchovu mnohem více energie. Měli by se více zaměřit na samotný význam požadovaného dobrého chování a vysvětlovat jej dětem. Jedná se o výchovu s respektem k dítěti jako rovnocennému partnerovi.

---