Problematika sourozeneckých pozic

To, v jakém pořadí se děti rodí, může ovlivnit celý jejich budoucí život. Každá pozice má své klady a zápory a dítě se s nimi musí po svém vypořádat. Některé děti to zvládnou bez větších obtíží sami, jiní zase potřebují více pomoci a pochopení. Ale aby šly tou správnou cestou a jejich snaha byla smysluplná, je velmi důležitá podpora celé rodiny, především matky a otce.

Prvorozené dítě

Pořadí narození velmi ovlivňuje nejen povahu dítěte, ale také jeho vztahy s ostatními členy rodiny. Prvorozený bývá zpočátku velmi obletovaný, hýčkaný a upírá se k němu velká pozornost. Když ale do rodiny přibude další dítě, pozornost se otáčí na něj a prvorozený se najednou cítí osaměle, méněcenně a odstrčeně. Je tedy dobré dítě od samého začátku těhotenství matky ujistit, že je všemi milován a že se s ním počítá při drobné pomoci s novým mimčem. Stává se také, že když prvorozený dospěje, má potřebu mladšího chránit a být mu vzorem. Dává to skrytě najevo třeba tím, že ho neustále peskuje a poučuje, i když to ve skutečnosti myslí dobře. Rodina ho v dospělosti vnímá jako toho, který musí sourozencům vždy jít příkladem. Prvorozený mívá často sklony k perfekcionismu, méněcennosti, bývají spolehliví, svědomití a mají potřebu neustále pomáhat druhým.

Prostřední dítě

Druhorozené, neboli prostřední dítě mívá cestu dospívání a někdy i celým životem snadnější. Je to dáno tím, že má již staršího sourozence, který se stává jeho rádcem, pomocníkem a jakýmsi ochranitelem. Tudíž lépe pochopí jednání dospělých a lépe zvládá problémy v dospívání. Nevýhoda prostředního dítěte je ta, že od něj rodiče v některých případech vyžadují, aby bylo stejné jako bratr nebo sestra (učí-li se dobře, nebo v něčem vyniká), a tak je na něj vyvíjen tlak ze strany rodiny vyrovnat se staršímu sourozenci. Povahu druhorozeného je těžké odhadnout, bývají však často opak svého staršího sourozence a mají sklony k „rebelantství“, protože mají pocit, že jaksi nezapadají do rodiny. Je tedy třeba druhorozeného často povzbuzovat a dát mu najevo, že ho máme stejně rádi jako jejich staršího sourozence.

Benjamínek

Nejmladší dítě, kterému se také říká „benjamínek“ má dětství a dospívání téměř bezproblémové. Jako poslední přírůstek si ho rodina opět hýčká, věnuje mu veškerou pozornost a sourozenci mu ve všem musí ustupovat. Benjamínci mají zpočátku sklon k rozmazlenosti, (jakož tomu bývá i u jedináčků), panovačnosti a očekávají, že jim všichni vyjdou vstříc. Zde je potřeba od začátku stanovit hranice, co si může dovolit, že si vše „nevydupe“ a že si musí danou věc zasloužit. V raném dospívání však často vzhlížejí ke svým starším sourozencům, jsou velmi ambiciózní a chtějí se jim vyrovnat. Rodina by ho však neměla stavět do role „musíš zvládnout vše, co tví sourozenci“. Benjamínci jsou zvyklí, že pro svá krásná očka dostanou vše, jsou zdatní manipulátoři a často bývají skvělými baviči a společníky.

---