Veselé vzpomínky na porod

Dámy, které už máte porod za sebou, napadlo mě, že vzhledem k tomu, čím vším byl pro každou z nás porod unikátní, myslím předporodní kurzy, nácvik speciálního sezení, stání, dýchání před porodem, chystání spousty věcí domů i do porodnice.... by mohlo být fajn vyměnit se pár zážitků z těch okamžiků, protože třeba já na některé z nich ráda vzpomínám. A minulý víkend jsem vytáhla i fotky z porodnice a jako bych se tam vrátila. Zkusím začít a budu se těšit, že se někdo přidá... Voda mi praskla doma v 10 večer, když jsme s manželem koukali na Mlčení jehňátek (asi jsem se hodně bála :-) ) a bylo to jako když vylijete kýbl. Tak jsem to uklidila, všechno pobalila, vzala jsem si vložku Allways, a vyrazili jsme do porodnice. Tam mi doktor na příjmu řekl, že to plodová voda nebyla, protože se mu ta moje vložka nezbarvila do modra. Já jsem si ale byla docela jistá, že to plodová voda byla, a tak jsme tam i přes jeho nesouhlas zůstali. Ty moderní vložky to prostě vysají do sucha :-D Kontrakce mi začaly druhý den ráno v 10 a brzy jsem zjistila, že rady z předporodního kurzu mi zrovna v tu chvíli k ničemu nejsou. Sezení na balónu bylo utrpení, jakékoliv speciální dýchání mě spíš rozčilovalo, a tak jsem to nakonec přetrpěla ve vaně, což mi naštěstí v porodnici v Neratovicích umožnili. Akorát každou půlhodinu někdo přišel a zkoušel, jak moc jsem otevřená. Porodila jsem večer v 6, takže od těch 10 ráno to vychází tak na 15 lidí :-D Při porodu jsem si mohla přinést své oblíbené CD, v té době se mi zrovna líbily Tři sestry, takže malý se narodil za zpěvu Fanánka a vypadal, že ho chce přeřvat. Když mi ho položili na břicho, cítila jsem hlavně únavu (a trochu zklamání z toho, že cítím hlavně únavu). Malého pak odnesli do inkubátoru, mě odvezli na pokoj a já jsem byla ráda, že to mám za sebou. První noc mi mimčo vozili jen na kojení a já jim za to byla vděčná. Samozřejmě jsem z něj měla velkou radost, ale je prostě pravda, že to byl nářez. Kojení mi v první chvíli moc nešlo, než mi to začalo jít, tak mi malý "nakousl" bradavku, takže další dny jsem kojila pomocí plastového klouboučku a spousty krému. A nakonec, když už to vypadalo, že to všechno s malým jakžtakž zvládáme, tak jsem ho v náruči uspala a sedla jsem si do křesla u postele. To křeslo bylo mnohem nižší, než jsem si původně myslela! Jak jsem s sebou do něj bouchla, potrhala jsem si stehy, jak mě při porodu šili, a štípalo to jako blázen. Takže kromě kloboučku na bradavce jsem trávila spoustu času s heřmánkovými obklady a svícením Biolampou na roztrženou ránu :-D A pak už se to všechno rychle lepšilo. Ale za mě to teda při porodu bylo všechno jinak, než jsem si to původně myslela....