Samomluva, jakožto běžná součást vývinu

Možná jste si už kolikrát všimli, že si vaše dítko již od batolecího roku samo povídá a napodobuje různé hlasy. Některé rodiče – zvláště ty, co mají prvního potomka, může toto chování trochu zneklidnit. Ve většině případů se ale není čeho bát – vaše dítě je ve vývinu, jehož přirozenou součástí je i samomluva.

Samomluva je zdraví prospěšná

Spousta rodičů při zjištění, že si dítě samo pro sebe povídá, znejistí a raději ho odvede k pediatrovi. Ten vám však  pravděpodobně řekne, že samomluva je přirozenou součástí zdravého duševního vývoje dítěte a není se tedy čeho obávat. Pro dítě je samozřejmé uvažovat nahlas. Někteří terapeuti metodu samomluvy používají dokonce i pro zvládání emocí dítěte či pro naučení „nového“ chování. Slouží také jako prostředek pro vyrovnání se se stresovými problémy či při léčbě úzkostí dítěte.

Období samomluvy se dá rozdělit do 5 stádií:

1. Zabroukám si, Zamumlám – toto období nastává již v batolecím věku. Můžete své dítě pozorovat, jak si brouká, žvatlá, opakuje slova, či říká říkanky. Pro dítě je toto období ve znamení  zábavy a radosti a těmito pazvuky to dává jasně najevo.

2. Povím Ti to – starší batolata můžete slyšet, jak někomu něco vysvětlují nebo vypráví. Jde o potřebu nahlas si utřídit všechny dojmy, které si z tohoto dne odnesla – a že je jich každý den dost.

3. Sám se poučím – v předškolním období, tedy mezi 5–7 rokem si dítě samo pro sebe rekapituluje situace a vysvětluje si, proč se má to či ono udělat takhle, samo si klade otázky a zároveň se nahlas poučuje ze svým dřívějších chyb. Spoustu dětí si v tomto věku vytvoří „neviditelného“ kamaráda, kterému vše vypráví.

4. Postupný útlum samomluvy – v tomto období si dítě pomalu přestává sám se sebou povídat. Sem tam jej zaslechnete, jak si něco mumlá či šeptá, ale děje se tak již o poznání méně často.

5. Myšlenky již probíhají v hlavě – poslední stadium se vyznačuje mizící potřebou samomluvy. Dítě již vede dialog ve své hlavě a nemá potřebu vše nahlas vyjadřovat. Začíná se podobat dospělému (ti si občas také něco řeknou nahlas), možná občas zahlédnete jen pohyb rtů, ale dítě už nahlas nemyslí.

Jak to tak už bývá, každé dítě je individuální jedinec a ne každý může všemi těmito stádii projít. U někoho se samomluva projevuje výrazněji, u někoho méně. Je však třeba mít na paměti, že pokud není dítě kvůli své samomluvě nějak extrémně emotivní či impulzivní, není se čeho bát. I my dospělí si občas musíme nahlas srovnat myšlenky. Už se ale kvůli svému okolí více kontrolujeme. Občasná mírná samomluva je podle odborníků zdravá, dodá nám kuráž se k něčemu konečně rozhodnout nebo jen ventilujeme momentální radost.

---